call me daddy 2 » h.s.

120.

"Děláš si srandu?" zatím jsem neplakala. Sebrala jsem se a odešla pryč. Zabouchla jsem dveře a posadila se na postel. Začala jsem plakat, moje hlava skončila v mých dlaních.

On mi oznámí, že tu ta ženská bude přespávat a pak mi ještě vrazí facku? Uznávám, možná jsem to přehnala ale byla jsem naštvaná.

"Zla - Nicol?" slyšela jsem jeho hlas za dveřmi.

"Jdi pryč!" postavila jsem se na nohy a bouchla do dveří.

"Omlouvám se. Ujelo mi t -"

"Vypadni!" teď jsem do těch dveří i kopla.

Dál jsem neslyšela nic.

-

Po necelé hodině jsem vyšla z pokoje, protože jsem dostala hlad. No vlastně ne já, ale to malý. Nikde nikdo nebyl. Anne byla podle mě zalezlá ve svém pokoji a Trevor to samé. A Harry? Neměla jsem tušení.

Z lednice jsem vytáhla dva jogurty a vzala jsem si jablko, s tím vším jsem si sedla ke stolu a pustila jsem se do toho. Podívala jsem se ven z okna, Harry tu neměl auto.

O co, že pro ní jel?

Když jsem to všechno snědla, uklidnila jsem si po sobě a rozhodla jsem se jít vykoupat.

Nepustila jsem si vanu, vysvlékla jsem se a vlezla si do ní. Celé moje tělo se uvolnilo, cítila jsem se volně.

Sáhla jsem si na své vystouplé bříško a pousmála se. Nevěřila jsem tomu, že uvnitř sebe někoho nosím. Vždycky jsem si představovala, jak budu celé dny jen ležet, koukat na televizi, cpát se zmrzlinou a vším možným, zkoušet všechny možné kombinace jídla a celkově si to prostě užívat. Vlastně - takhle to i bylo. Jen jsem nevěděla, že to přijde tak brzy.

Vyrušilo mě bouchnutí vchodových dveří. Poznala jsem je - mají hrozně specifický zvuk.
Následně jsem slyšela hlasy.

Harryho dům mi přišel jako ubytovna.

Kdy jsem se řádně umyla, osušila jsem se a došla si do ložnice pro čisté oblečení. Obyčejné černé tepláky a červené triko. Zastavila jsem se před zrcadlem, na tváři jsem měla červený flek.

Hledala jsem mobil, nemohla jsem ho najít. Musela jsem jít dolů.

Šla jsem po schodech a uviděla její postavu. Protočila jsem oči.

"Ahoj." už teď mi ten její hlas lezl krkem.

"Čau." celou si mě prohlížela a zastavila se na mém břichu. "Máš nějaký problém?"

"Já?" ne asi, moje babička.

"A kdo jiný?"

"Můžeš být trochu milá?" ozval se Harry.

"Ty mě nech, podívej se na mě. Vidíš to?" ukázala jsem na moji levou tvář. "To je tvoje práce."