call me daddy 2 » h.s.

99.

Měla jsem sucho v krku. Zhluboka jsem dýchala. Myslím, že si toho Harry všiml.

"Děje se něco?" podíval se mi do očí.

"Já -" nevěděla jsem co mu říct. Bylo to trapné.

"Copak? Řekni mi to." políbil mě na krk a vrátil se k mým rtům.

Nemohla jsem mu jen tak říct, že to nechci.

"Co se děje?" zopakoval svou otázku.

"Prostě se bojím." zašeptala jsem.

"Není se čeho bát, neublížím ti." jen jsem hlasitě vydechla.

"Pokud se na to necítíš, nebudu tě nutit." řekl a lehl si vedle mě.

Cítila jsem se provinile.

"Promiň."

"Nemusíš se omlouvat, je to v pořádku." políbil mě do vlasů. "Já počkám."

Přitulila jsem se k němu a nic neříkala. Zkazila jsem to.

"Nechci aby jsi se kvůli tomu trápila, dobře?"

"Dobře."

"Půjdeš se nasnídat? Udělal jsem lívance." usmál se.

"Jo, jen - dojdu se do koupelny umýt a pak přijdu."

"Dobře." zvedl se a odešel. Já jsem zašla do koupelny kde jsem vykonala ranní hygienu.

Pak jsem se vydala z Harrym do kuchyně.

"Doufám, že ti budou chutnat."

"Od tebe vždycky všechno." usmála jsem se a pustila se do jídla.

-

"Půjdu se osprchovat."

"Můžu jít s tebou?" bála jsem se, že se na to zeptá.

"Dobře."

Jako první jsem vešla do sprchy, Harry byl hned za mnou.

Pustil na nás vodu a hned potom mě chytil za pas, vyzvedl mě nahoru. Já jsem moc dobře věděla o co mu jde, potřeboval to.

Potřeboval se uvolnit.

"Prosím." zašeptal mi do krku. Jeho ruce byly úplně po celém mém těle. Nemohla jsem se bránit.

Říkal, že počká.

Líbal mě na krku, na rameni, všude.

"Harry." vydechla jsem.

"Uvolni se, já ti neublížim. Věř mi."

"Dobře."

"Moc tě miluju, moc."

"Já tebe taky."

Pak už jsem jen cítila jak do mě vnikl. Byl to nepopsatelný pocit po tak dlouhé době být jedno tělo. Obmotala jsem ruce kolem ho krku a nechala se unášet tou slastí. Byl to příjemný pocit.

"Proboha." zasténal. Myslím, že si to užíval víc než já.

"Prosím."

"O co prosíš?" zamumlal mi do krku.

"Nepřestávej." přirážel čím dál tím rychleji.

"Zlato notak."

"Hmm." v břiše jsem cítila příjemný pocit a nebránila se mu. Chtěla jsem křičet, plakat. Harry se taky blížil k vrcholu, zatínal svaly a přerývaně dýchal.

"Nicol, sakra." nebyla jsem schopná slova.

To ráno jsem si mysela, že mu to stačilo.