call me daddy 2 » h.s.

101.

"Můžeme vyrazit?" ptal se Harry, když už jsme měli vyrazit na letiště. Bylo kolem třetí ráno. Spala jsem jen čtyři hodiny, byla jsem celkem unavená.

"Já mám všechno, co ty?"

"Jo, já taky. Vezmu ti to do auta, zamkni tady jo?"

"Dobře." moc jsem se tam těšila. Vždycky jsem chtěla navštívit Francii a taky New York.

--

"Těšíš se tam?" položil mi Harry ruku na stehno, když už jsme nějakou dobu seděli v letadle. Nebylo mi zrovna nejlíp.

"Jo, hrozně moc." usmála jsem se, zatímco jsem se snažila zhluboka dýchat.

"Je ti špatně?" byl vnímavý. "Nechceš napít?"

"Podáš mi tu vodu, prosím?" Harry se natáhl pro flašku vody, kterou mi následně podal.

"Děkuju."

"Za chvíli tam budeme, vydrž to."

"Není to tak hrozný."

--

Před chvílí jsme přijeli do hotelu. Bylo to tady úžasné. Velká postel, krásná, prostorná koupelna, úžasný výhled - mohla bych tu o tom básnit celé hodiny.

"Půjdeme se projít?" navrhl Harry. Nechápala jsem, kde bral tu energii.

"Neee." fňukla jsem a skočila do peřin. "Jsem příšerně unavená, budeme tady, prosím."

"Jak si moje princezna přeje." usmál se a skočil za mnou. Líbilo se mi to oslovení.

"Můžeme to tady projít kdy budeme chtít, jsme tu celý měsíc. To je dlouhá doba."

"Už jsem tady párkrát byl."

"Co? Vážně?" překvapilo mě to.

"Jo, lítal jsem sem pracovně, byl jsem na spoustě místech."

"Proč si mi to neřekl?"

"Neptala jsi se." vtiskl mi letmý polibek na rty.

"A kde jsi třeba byl?"

"No, byl jsem v Holandsku, pak jsem procestoval Ameriku a taky j-"

"Ne, ne, ne. Ticho, stačí. Budu žárlit." zastavila jsem ho.

"Ptala jsi se zlato, jen jsem odpověděl."

"Tohle mi jako odpověď stačilo."

"Dobře, už mlčim."

"Hmm." proplet si se mnou prsty a jemně přejížděl palcem po mojí kůži.

"Užijeme si to tady." šeptl.

"Sto procentně."

V tu dobu jsme byli oba šťastní. Jenže pak se to zvrtlo.