call me daddy 2 » h.s.

108.

Přes dvě hodiny jsem nevylezla z pokoje. Nevím jestli je Harry doma, ale ze zdola nebyly slyšet žádné zvuky nebo něco podobného.

Možná jsem neměla tak rychle vybuchnout, ale štve mě jak si Harry myslí, že ho teď budu poslouchat na slovo.

Uslyšela jsem hlasité bouchnutí dveří a hlasy. No jasně, úplně jsem zapomněla na to, že má přijet Harryho táta. Neměla jsem náladu. Na nikoho a na nic, ale tak co mám dělat. Půjdu tam a budu se tvářit co nejmileji.

Myslím, že přetvářování mi jde skvěle.

Zkontrolovala jsem se v zrcadle, trochu jsem si poupravila vlasy a vydala jsem se dolů.

"Dobrý den." mile jsem se usmála
"Zdravím, ahoj." pozdravil mě na z5.

"Dáte si něco? Kávu, čaj?" nabídla jsem. Harry tam jen tak stál a nic neříkal. Bylo mu to líto.

"Kávu, děkuju." rychlým krokem jsem došla do kuchyně s Harrym v patách.

"Nico-"

"Omlouvám se." řekla jsem a otočila se k němu čelem.

"Ne, to já se omlouvám. Vím, že jsem to přehnal."

"Neměla jsem po tobě tak vyjet."

"Ty za to nemůžeš." Varná konvice cvakla na znamení, že se voda už dovařila. "Chtěl bych aby to dneska proběhlo v pořádku, je to pro mě důležité, no myslím, že pro nás oba."

"Jo tohle je důležité, jdeme." přišli jsme za Harryho tátou do obýváku a posadili se.

"Tak co jsi mi chtěl říct?" řekl mile.

"Já, vlastně my - Nicol je těhotná." říkal to s mírnou nervozitou v hlase.

"Opravdu?" vypadal zaskočeně. "Tak to moc gratuluju." hned se zvedl a Harryho poplácal po zádech.

"Děkujeme." byla jsem ráda, že to bere takhle. Bála jsem se, že nebude rád. Je mi jen 17.

Robin přišel ke mně a stiskl mě v pevném objetí.

"Já budu děda." usmál se a přitom se díval na svého syna.

"Já budu táta." byli si tak moc podobní.

-

Seděli jsme s Harrym u televize a užívali si jeden druhého. Byl večer, něco po sedmé.

"Nejsi unavená?"

"Ani ne." byla jsem odpočatá. "Nechtěl by jsi se jít někam projít?"

"A kam?"

"To je jedno. Chtěla bych na vzduch."

"Dobře, běž se obléct. Počkám venku." myslím, že pochopil, že o mě nemusí mít takovou starost.