call me daddy 2 » h.s.

94.

"Ještě jednou děkuju." zadívala jsem se Harrymu do očí.

"Bylo to to nejmenší co jsem mohl udělat."

"Musel být drahý."

"O to se nestarej, kvůli tobě bych se vzdal všeho." pohladil mě po tváři.

"Miluju tě, moc."

"Já tebe zlato, já tebe." tolik mi tohle chybělo. Konečně jsme byly v pohodě, doufám že nám to vydrží co nejdéle. Už se nechci hádat, křičet, plakat.

Jenže tohle patří k životu.

"Už se nechci hádat." zašeptala jsem.

"Ani já ne." obmotal kolem mě svoje paže a přitáhl si mě k tělu. Nevím jak dlouho jsme tam stáli ale nechtěla jsem aby to skončilo.

Stejně nás vyrušil zvonek.

"Čekáš někoho?" zeptal se.

"Ne?" řekla jsem popravdě. "Počkej dojdu tam."

"Budu v kuchyni." přikývla jsem a šla otevřít.

Niall.

"Ahoj?" řekla jsem překvapeně.

"Ahoj." usmál se. "Jak se máš?"

"No dobře, pojď dál."

"Spíš jsem myslel jestli někam nechceš zajít."

"Víš - nevím jestli je to dobrý nápad." byla jsem nervózní. "Zrovna jsme s Harrym -" ani mě to nenechal doříct.

"Jen bych tě chtěl někam pozvat."

"Já - nechci."

"Proč ne?"

"To co se stalo minule, to jak si se choval - prostě s tebou nikam nechci, promiň."

"Děje se něco?" přišel Harry. No super.

"Uhh ne." ty dva na sebe mají alergii, ani se nepozdravili.

"Harry běž zpátky, zachvíli přijdu."

"Myslel jsem, že mě máš aspoň trochu ráda, Nicol." řekl Niall.

"Řekla jsem snad že tě nemám ráda?"

"To ne, ale vypadá to tak."

"Nialle, já prostě nikam nechci."

"Tak ji sakra nikam nenuť když nechce." vložil se do toho Harry.

"Harry, prosím. Ticho." šeptla jsem.

"Hele tohle fakt nemá cenu, nevím co jsem pokazil. To že jsem tě políbil - já vlastně ani nevím proč jsem to udělal, asi jsem cítil tu potřebu. Omlouvám se za to, chci aby jsme spolu zase normálně vycházeli. Možná už to nebude to co dřív, ale pořád tě mám rád, Nicol." já jsem vlastně ani nevěděla co mu mám na to říct.

"Od tý doby co jsi s ním." ukázal na Harryho. "Jsi se hrozně změnila, chováš se jinak, úplně jinak. Pamatuješ si to jak jsme byli spolu? Jak šťastní jsme byli? Nic nám nechybělo, měli jsme jeden druhého a to bylo to nejdůležitější." Harry chtěl něco říct ale nakonec byl ticho.

"Prosím přestaň. Odejdi."

"A o tomhle přesně mluvím, prostě už je ti všechno jedno."

"Není mi to jedno jen - jen.." klepal se mi hlas, slzeli oči.

Začínala jsem vzpomínat na to co bylo, na minulost a to bylo špatně. Moc špatně.