call me daddy 2 » h.s.

78.

Jak jsem předpokládala, mám tam velkou modřinu. Zítra prostě nikam nepůjdu. Bůh ví co by si všichni mysleli.

Předtím než jsem šla spát, dala jsem si na to led abych to aspoň zchladila. Pak už jsem se jen převlékla a šla do postele.

-

Probudilo mě neustálé zvonění.

Zvonek.

Trochu jsem se probrala, koukla jsem se na hodiny. Půl desáté.

Vyhrabala jsem se z postele a rovnou šla otevřít.

"Proč mi nebereš telefo-" zastavil se.

"Co tady děláš?" zívla jsem.

"Proboha co to máš na obličeji?" já jsem debil. No super.

"Já -" nevěděla jsem co říct.

"Kdo ti to udělal?!" zvýšil hlas.

"To je jedno." zamumlala jsem.

"Řekni mi to."

"Harry, ne."

"Do prdele řekni mi to!" xvýšil na mě hlas. Nelíbilo se mi to.

"Ale neuděláš žádnou blbost ano?"

"Budu se snažit." těžce dýchal.

"Harry."

"Slibuju."

"Trevor."

"Děláš si srandu, že jo?" pokývala jsem nesouhlasně hlavou. "Zabiju ho! Debil!" tahal se za vlasy.

"Uklidni se."

"To nejde." nadechl se a opřel se o futra. "Vyřídím si to s ním."

"Něco si slíbil."

"Ale to se nedá, mohlo se ti něco stát! Čůrák." v jeho očích byla agresivita. "Proč ti to udělal?"

"Včera večer tady byl, poslala jsem ho do háje. Byl na mě hrubý tak jsem se bránila a pak se stalo tohle." ukázala jsem na svůj obličej.

"Proč tady byl?"

"Nevím."

"Tohle mu neprojde." řekl a rychlím krokem odešel.

"Harry!" už byl pryč.

-

Snažila jsem se mu celé odpoledne dovolat, ale nebral mi to.

Ani nevím jak věděl, že jsem doma.

Radši jsem se rozhodla na to nemyslet a udělala jsem si čaj. Když jsem šla do kuchyně, spatřila jsem se v zrcadle. Byla to hrůza. Hrozně to zmodralo.

Harry

"Tati, je tady Trevor?"

"Jo je, myslím, že je v obýváku. Podívej se tam."

Hned jsem po něm vyjel.

"Seš ty normální?!"

"Ježiš co ti je zas?"

"Přijde ti mlátit holky normální?!"

"Ty máš co říkat." možná měl pravdu.

"Viděl si co tam má?!" chytil jsem ho pod krkem.

"Je to jen další čubka."

"Drž hubu!" vrazil jsem mu pěstí.

"Proč se o ní tak zajímáš?! Ona už ti nedá." vysmíval se mi do obličeje.

"Já nejsem jako ty!"

"Máš pravdu, seš větší debil než já." myslel jsem, že ho zabiju.

"Co tady proboha děláte?! Harry pusť ho." přišel sem táta.

"Ty zasranej debile!"

"Běžte od sebe!" zařval.

Ještě jednu jsem mu vrazil a šel pryč.

"Harry." táta mě chtěl zastavit, ale jí šel dál.

Posadil jsem se na zahradu a snažil se uklidnit.

"Co se stalo?" položil mi táta ruku na rameno.

"Pamatuješ si na Nicol?" Přeci jen, už je to nějaká doba.

"Ano. Na někoho tak skvělého jako je ona bych nezapomněl." měl ji opravdu rád.

"Trevor jí uhodil do obličeje a má tam modřinu, poměrně velkou."

"To, že udělal?" myslím  že se divil.

"Jo, jsem tak naštvanej. Nejradši bych ho zabil."

"Neříkej takové věci."

"Mohl jí něco udělat, mohla mít otřes mozku, mohla upadnout do bezvědomí nebo tak něco ne? Nevyznám se v tom." přesunul jsem pohled na svoje boty.

"To by ta rána musela být opravdu silná, nemyslím si, že to bylo až tak silné."

"Podle toho co tam má, to bylo silně. Říkala, že k ní byl hrubý."

"A řekla ti proč? Proč k ní Trevor vlastně šel? Já myslel, že už se s ní nevídáte."

"Nevím proč k ní šel, to mi neřekla. Víš, tak trochu jsme se potkali a - no prostě jsem jí musel vidět."

"Miluješ jí?"

"Strašně moc."