call me daddy 2 » h.s.

91.

"Nicol, vzbuď se, prosím." otevřela jsem oči a nevěděla jsem kde to jsem.

"C - co?" ucítila jsem hroznou bolest hlavy.

"Seš v pohodě?" nevím co se stalo, ale Lily měla úplně vytřeštěné oči.

"Já - myslím že jo, jenom mě příšerně bolí hlava."

"Teče ti krev."

"Co se stalo?" vůbec nic jsem si nepamatovala.

"Nabourali jsme."

"J - jak? Jakto?"

"Nicol, byli jsme v baru a pili."

"Do prdele."

"Harry už sem jede." co?

"Cože? Proč? Nemůže mě takhle vidět, víš jak bude naštvaný?"

"Musela jsem mu zavolat, měla jsem příšernej strach. Nechtěla jsi se probudit."

"Ale tohle - on bude šílet."

"Bude to v pohodě." viděla jsem světla přijíždějícího auta a začínala se bát. Nedokázala jsem čistě myslet. Nešlo to.

"Jste v pořádku? Co se sakra stalo?" jak jsem předpokládala, byla na něm znát i naštvanost.

Mlčela jsem. My obě.

"Tak co se sakra stalo!"

"Je - je to moje vina." pípla Lily.

"A co sis myslela? Že když jsi opilá tak to uřídíš?" byl na ní hrubý.

"Harry přestaň! Nic se nestalo, jsme v pohodě takže se sakra - auu - uklidni." vyjela jsem po něm.

"Proč si vůbec do nějakýho pajzlu šla?"

"Částečně kvůli tobě, ale teď to nechci řešit. Chci domu a Lily pojede s námi."

"Nicol to není nutný, já se nějak dostanu domu."

"Pojedeš s námi."

"Pro to auto ti někoho pošlu." řekl Harry.

"Díky."

-

"Víš jak jsem se o tebe bál?" ignorovala jsem ho.

"Lily ještě spí?" vzala jsem si prášek a zapila to vodou.

"Proč si tam šla?"

"A proč bych na svoje narozeniny měla být doma? Sama?" chtěla jsem mu to dát pořádně vyžrat.

Mlčel.

"Proč nic neříkáš hm?"

"Vím že to byla blbost."

"Aspoň vím že budeš radši pracovat než se mnou trávit moje narozeniny, děkuju Harry, fakt díky." řekl jsem částečně
ironicky.

"Nebyl jsem v práci."

"Mně je to ale jedno, dělej si co chceš." řekla jsem a šla se podívat za Lily jestli pořád spí.

Potichu jsem otevřela dveře do pokoje. Lily seděla na posteli a koukala před sebe.

"Lil? Jsi v pohodě?"

"Je mi to líto, promiň."

"Nemusíš se omlouvat, nic hrozného se nestalo."

"Hádáte se kvůli tomu, slyšela jsem vás."

"Harryho si nevšímej."

"Měla bych jít domů."

"Já tě autobusem jet nenechám."

"Zavolám Tomovy."

"Dobře, kdyby jsi něco potřebovala, budu na zahradě."

"Dobře." usmáli jsme se na sebe a já si to namířila na zahradu.

Bylo krásné počasí. Došla jsem na zahradu a lehla si na trávu. Nad ničím jsem nepřemýšlela a vnímala jen šumot stromů. Byl tu klid.

Největší chyba byla nechat Lily odejít.