call me daddy 2 » h.s.

88.

"Zlato.."

"Nemusel si tolik vyvádět."

"Naštval mě."

"Já tě chápu ale na druhou stranu jsme si mohli v klidu promluvit nebo tak něco."

"Promiň."

"Nemusíš se mi omlouvat." políbil mě do vlasů.

"Jdeš dovnitř nebo budeš tady venku?" zeptal se.

"Budu tady, klidně běž dovnitř."

"Půjdu něco uvařit." pokývala jsem hlavou má souhlas.Za chvilku už byl pryč.

-

"Zítra máš narozeniny." pohladil mě po zádech.

"No a? Nic nechystej, prosím."

"Bude ti 17, měla by jsi mít oslavu."

"Je to den jako každý jiný."

"Když si byla malá taky jsi-" zastavil se.

Sklopila kde zrak k zemi.

Věděla jsem na co naráží. Když jsem byla malá, maminka mi vždycky uspořádala velkou oslavu, stále dokola mi říkala že už jsem velká, a že až budu starší najdu si nějakého kluka, se kterým budu šťastná. Všechno se splnilo, měla jsem Nialla, v té době byl jediný kdo o mě věděl naprosto všechno, nic jsme před sebou neskrývali, i když byl straší než já, vždy jsem mu důvěřovala. Ale to už se teď říct nedá.

"Nechtěl jsem - já.. Promiň."

"Chybí mi Harry, tak strašně moc." rozplakala jsem se.

"Mně taky, všem chybí."

"Ššš, neplakej." Utěšoval mě.

"Já - půjdu si nahoru lehnout, jsem unavená."

"Dobře, já za tebou přijdu." dal mi pusu na čelo.

Oblékla jsem si pyžamo a zalezla pod peřinu. Voněla stejně jako Harry.

Je to tak dlouho co jsem tady byla naposledy. Chybělo mi to tady, byl tu klid, ne jako v Londýně, kde pořád jezdí auta a je tam plno lidí. Jen mi trochu vadilo že je to tak daleko od školy.

Hlavní bylo že tu byl Harry.

"Už spíš?" Harry vzlouzl ke mně pod peřinu.

"Ne, ještě ne."

"Myslel jsem, že jsem tě vzbudil."

"Nevzbudil."

"Nechceš zítra někam zajít?"

"Harry, nemůžu. Stačilo že po mě lidi házeli divné pohledy v Londýně." Ukázala jsem na svou tvář.

"Moc mě to mrzí."

"Nedělej si starosti, už to pomalu mizí, budu si to moct zamaskovat make - upem."

"O tebe si budu dělat starosti pořád. Jsi to nejcennější co mám."

"Rodina je na prvním místě."

"Ty jsi moje rodina."

"Mám na mysli tvého tátu a mámu."

"O mojí matce prosím nemluv."

"Našli jsem si někdy pár minut na to si v klidu sednout a promluvit si?" položila jsem.mu hlavu na hruď.

"S ní se v klidu mluvit nedá, hned začne do něčeho rejpat. Ona mě neměla a nemá ráda, je posedlá Trevorem."

"Možná kdyby jsi Trevorovi neudělal to co si udělal, mohli jste se normálně bavit." hned potom co jsem to vypustila z úst jsem toho litovala.

flashback:
"Co jste si s Harrym udělali hrozného, že se nemáte rádi?"

"Je to na dlouho."

"Ráda si to poslechnu."

"Asi před rokem jsem požádal jednu dívku o ruku. Jmenovala se Emily. Řekla mi ano. A jelikož nebydlím s matkou, řekli jsme si, že by se konečně Emily a moje matka mohli poznat. V tu dobu byl u matky i Harry. To jsme ještě byly docela v pohodě. Všechno šlo hladce. Harry věděl, že je pro mě Emily důležitá. Věděl to moc dobře. Pak se to zvrtlo a já..já je našel spolu v posteli. Myslel sem, že se mi to jen zdá. Asi si teď říkáš, že jsem byl na svatbu moc mladý, ale já ji tak moc miloval. Ale Harrymu bylo úplně jedno, že mi zničil vztah. Bylo mu to totálně jedno. Vůbec to neřešil, ani se neomluvil, prostě nic. A od té doby se prakticky nemáme rádi"
------

"Já - Harry.. p -promiň. Nechtěla jsem -"

"Dobrou noc." řekl tvrdě, zhasl světlo a otočil se.