call me daddy 2 » h.s.

124.

"Vysvětlíš mi jednu věc?" položila jsem Harrymu otázku.

"Jakou?"

"Proč jí nenecháš odejít? Proč se jí tolik zastáváš? Když řekla, že odejde tak ať si jde. Pokud tady ještě zůstane, já jdu do Londýna." nic na to neřekl, svůj zrak měl upřený na svých dlaních. "Vidím, že tobě je to jedno. Jdu se zbalit." popravdě? Měla jsem na krajíčku.

"Nicol nikam nejezdi." cítila jsem Nataliinu ruku na rameni. "Pojedu já."

"Radši dělej Harrymu společnost, asi je to pro něj důležitější než já a jeho dítě." falešně jsem se usmála a šla si zabalit.

-

Seděla jsem na balkoně a byla v háji. Odjela jsem asi před hodinou a možná jsem toho litovala.

Připadalo mi, jako kdyby už to nebyl starý Harry. Choval se jinak, radši si tam nechal tu nádheru a mě nechal odejít, ani se nepokoušel mě zastavit. Vždy tohle není normální. Třeba už mě nemiluje, možná lituje toho dítěte. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet. Myslela jsem na to nejhorší.

Co když spolu něco mají?

Vyrušilo mě klepání na dveře. Zvedla jsem se, pořádně se zabalila do deky a šla otevřít.

Byl to Niall.

"Ahoj?" jak věděl, že jsem tady?

"Ahoj." usmál se.

"Co tu děláš?"

"Předtím jsem šel okolo a viděl tě, jak jdeš sem."

"Aha. Jo, pojď dál."

"Díky." posadil se na pohovku. "Co je novýho? Jakto, že jsi tady?"

"Novýho? Myslím, že nic." byla jsem příšerně ráda za to, že jsem byla zabalená v té dece. Nedokázala bych mu říct, že jsem těhotná. "Proč jsem tady? Eh, my - pohádala jsem se s Harrym."

"Aha." to bylo jediné co řekl.

"A co ty?"

"Všechno při starém." pokrčil rameny.

"Promiň, dáš si něco?"

"Ne díky, asi už půjdu. Jenom jsem tě chtěl vidět."

"Dobře."

"Já půjdu." zvedl se a šel ke dveřím.

"Tak - tak se měj." šla jsem za ním a zavřela dveře.

Proč se všichni kolem mě chovají tak divně?

*Dneska odjíždím. -Natali.* kde sebrala moje číslo?

Zanedlouho mi pípla další zpráva.

*Omlouvám se, je mi to líto. -H*

Teď se mi bude omlouvat?