call me daddy 2 » h.s.

123.

"Nicol?" slyšela jsem Harryho hlas, byla jsem v polospánku. Otevřela jsem oči a párkrát zamrkala.

"Co?" podívala jsem se na hodiny, byli dvě ráno.

"Chci - promiň." táhl z něj alkohol.

"Ty jsi pil?"

"Eh, možná?" odpověděl a opřel se o futra.

"Běž si lehnout."

"Chci spát s tebou." zamumlal.

"Ne." zhasla jsem lampičku a znovu se zvrtala do peřiny. Po chvilce se dveře zavřeli a matrace na druhé straně se prohnula. Jeho ruce se kolem mě obmotali, nemohla jsem dělat vůbec nic.

Ráno jsem se probudila a Harry byl na mně natisknutý. Dostala jsem se z jeho sevření a posadila se. Byl tu hrozný smrad.

Roztáhla jsem záclony a otevřela okno.

"Dobré ráno." řekl.

"Ahoj." šla jsem z pokoje pryč, měla jsem namířeno do kuchyně - kam taky jinam po ránu, že?

Překvapila mě Nataliina postava u sporáku.

"Dobrý ráno." řekla. "Dáš si lívance?" od tebe? Nikdy.

"Ne díky, udělám si něco sama. Neměj péči." mrkla jsem na ní a otevřela si ledničku. Vyndala jsem si obyčejný bílý jogurt, jahody a ledničku jsem zavřela. Z misky jsem si vzala jablko, banán a všechno si to položila na linku. Ovoce jsem rozkrájela, do misky jsem si vykydla jogurt, všechno to promýchala a sedla si s tím ke stolu. Je to dobré a za pár minut hotové.

Za chvíli přišel dolů i Harry.

"Můžeme si pak promluvit?" pochopila jsem, že ta otázka je mířena na mě.

"O čem jako? Nechci pořád dokola poslouchat ty tvoje omluvy, je to bezvýznamné Harry."

"Chci aby bylo všechno zase v pohodě." já jsem chtěla úplně to samé. "Miluju tě, miluju vás oba. Prosím, komunikuj se mnou. Potřebuju tě."

"Nech mě být, prosím." nedokázala jsem se mu podívat do očí. Prostě to nešlo. "Přemýšlela jsem a - asi půjdu na pár dní do Londýna." podívala jsem se na něj.

"C - co?" výraz v jeho tváři se změnil.

"Nechci tady být když je tady." podívala jsem se na Natali.

Možná jsem doufala, že Harry udělá všechno pro to, abych tu zůstala. Myslela jsem si, že jí prostě pošle pryč.

"Nechci aby jsi někam chodila." řekl a posadil se naproti mě. Třel o sebe ruce, mě je spocené.

"Půjdu já." ozval se Nataliin hlas.

Nastalo ticho.

"Natali ale -" zasekl se. Absolutně jsem nevěděla, o co mu jde. Když řekla, že půjde, proč jí v tom sakra brání?

"Můžu jít k někomu jinému." pokrčila rameny.

To už mohla na začátku. Kdyby sem vůbec nechodila, všechno by bylo v pořádku.

To co udělal, mě zamrzelo. Myslela jsem si, že když nechce abych někam šla, tak nechá odejít jí a ne, že jí to ještě bude rozmlouvat.