"Nicol, nevím jestli ti to Harry řekl ale - já vím, že jsi čekala dítě už předtím." věděla jsem, že mi to Lisa řekne.
"On mi to řekl."
"Proč jsi to nikomu neřekla?"
"Nemohla jsem, bála jsem se toho. První kdo to věděl byl Harry pak jsem to řekla Lily, nikdo jiný o tom nevěděl." sevřel se mi z toho žaludek.
"Měla jsi to někomu říct, mohlo se to vyřešit."
"Teď s tím už nic neudělám." řekla jsem a pohladila si bříško. "Pojď se bavit o něčem jiném. Co Mike? Kdy bude svatba?" pousmála jsem se.
"Plánujeme jí, chci aby byla co nejdřív, možná za pár týdnů, měsíců. Nevím, ale nehorázně se těším." byla moc šťastná.
"Že mě vezmeš na zkoušku šatů?"
"Jasně, že jo. Ještě bych chtěla vzít Phoebe a Alex." to byly její kamarádky.
"Je jsem taky hodně dlouho neviděla." určitě to bylo něco přes rok.
"Už je to dlouhá doba."
"No to jo, víc jak rok."
-
Lisa a holky odešly. Zůstala jsem tu sama, nevadilo mi to. Nemusela jsem se ničím stresovat, byla jsem v klidu a to jsem potřebovala.
Sledovala jsem televizi a z chodby jsem slyšela klepání na dveře. Neochotně jsem se zvedla a šla otevřít.
Ani jsem se nekoukala kdo je to. Možná to byla chyba.
"Co tu chceš?" řekla jsem, samozřejmě, že to byl Harry.
Nic neřekl a vrhl se na mě, div mě neumačkal.
"Prosím, nech mě." řekla jsem.
"Omlouvám se, promiň. Vím, že jsem to podělal." měl rozklepaný hlas, chtělo se mu plakat. "Omlouvám se, promiň."
"Už ne Harry, běž domů. Vůbec nemělo smysl sem chodit." sklopila jsem pohled.
"Co - co tím chceš říct?" odstoupil od mě kousek dál.
"Už to prostě nemá smysl." snažila jsem se být silná. Nechtěla jsem plakat.
"Nerozumím ti." zakroutil hlavou. "Co tím chceš říct?"
"Měl si tolik možností tomuhle zabránit, mohl jsi jí poslat pryč a mě si nechat doma. Ale ty jsi mě nechal odejít Harry."
"Natali odešla, není tam."
"Mně jde o princip. Chápeš, místo toho aby jsi - hele zeptám se na jedno. Miluješ mě? A jestli jo, proč jsi mě nechal tak snadno odejít?" bylo mi ze všeho špatně.
"Jasně, že tě miluju. Vždycky jsem tě miloval." řekl.
"Tak proč si dopustil to, abych o tom začala pochybovat? Víš, přemýšlela jsem dokonce i o tom, že - že lituješ našeho dítěte." cítila jsem tu slzu, která mi těla po tváři.
"Co to povídáš? Ničeho nelituju." řeknu vám jedno. Plakal. "Půjdeš se mnou domu?"
"Ty jsi to nepochopil, že ne?"
You're setting off, it's time to go, the engine's running
My mind's lost, we always knew this day was coming
And now it's more fright'ning than it's ever gonna be
We grow apart, I watch you on a red horizon
Your line's heart, I would touch you on a storm sky
And I will always be listening for your laughter and your tears
And as soon as I can hold you once again
I won't let go of you, I swear
We live through scars this time
But I've made up my mind
We can't leave us behind
Anymore
Your hands are cold, your lips are turning blue, you're shaking
This fragile heart, so heavy in my chest, is breaking
And in the dark, you try to make a pay phone call to me
But you're miles away, your ship breaking up
You're on your own
It's hard to take, I need an hour just to say hello
And I can't make the truth of this work out for you or me
And for all the pennies in your pocket
We barely get a second just to speak
We live through scars this time
But I've made up my mind
We can't leave us behind
Anymore
We'll have to hurt for now
But next time, there's no doubt
Cuz I can't go without you
Anymore
Oh no no
Oh oh?
We live through scars this time
But I've made up my mind
We can't leave us behind
Anymore
We'll have to hurt for now
But next time, there's no doubt
Cuz I can't go without you
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
FanfictionO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.
