call me daddy 2 » h.s.

122.

Ráno mi Anne oznámila, že dneska už půjdou domu. Prý se s Harryho otcem usmířila.

Pak tady překážel ještě jeden člověk.

Natali.

Bylo jedenáct hodin a já byla zalezlá nahoře v ložnici. Myslím, že Trevor a Anne už odjeli.

Rozhodla jsem se jít dolů, chtěla jsem si pustit televizi.

Sešla jsem do obýváku a ty dva si tam povídali. Sedla jsem si na druhý gauč a zapla televizi.

"Nicol?" ozval se Harry, dneska jsem s ním ještě nemluvila. "Můžu s tebou mluvit?" neodpovídala jsem.

Za všechno mohla ta ženská. To kvůli ní jsem tak vybuchla a vyjela po Harrym, kvůli ní jsem dostala facku a kvůli ní jsem se nechtěla s ním bavit.

"Proč jsi taková sakra!" zařval. Lekla jsem se. "Proč tohle děláš!"

"Neřvi na mě!"

"Tak se chovej normálně, ne jako desetiletej spratek!"

"A teď si ze mě děláš srandu, že jo?"

"Vůbec se mnou nekomunikuješ!"

"Ty moc dobře víš, že je to její chyba." uhla jsem pohledem na Natali. "Kdyby tady nebyla, nedostala bych tu facku, bavila bych se s tebou! Do háje, ty sakra dobře víš, že jí nemám ráda. A taky víš proč. Spal si s ní a víš jaký to pak mělo následky! Jenže tys to všechno hodil za hlavu a klíně jsi jí sem přivedl a nechal jí tu spát!" chtělo se mi plakat.

Nadechoval se, chtěl něco říct. Místo toho silně kopl do pohovky a odešel. Natali na mě udiveně koukala.

"Máš problém?" procedila jsem.

"Tohle jsi nemusela." řekla a odešla. Ukázala jsem na ní prostředníček.

Možná jsem zvenku působila odhodlaně ale ze vnitř jsem umírala.

-

Byla jsem zabalená v dece, seděla jsem na pohovce a plakala.

Sliboval, že na mě nebude křičet.

Sliboval, že mě nebude bít.

Sliboval, že mi nebude jakkoliv ubližovat.

Ale to by nebyl Harry, kdyby to neporušil.

Rozbolela mě hlava, musela jsem si jít vzít prášek.

Přemýšlela jsem, že bych na pár dní odešla. Šla bych zpátky do Londýna. Měla bych tam klid, který jsem hodně potřebovala.

Ale na druhou stranu, nechtěla jsem ho tady nechávát samotného s Natali.