call me daddy 2 » h.s.

80.

*Harry?*

*Ahoj.*

*Já..chtěla bych - potřebuju ti něco říct.*

*Ano?*

*To nejde takhle po telefonu, máš dneska čas?*

*Na tebe si ho udělám.*

*Jestli máš něco důležitého, může to počkat.Možná.*

*Podle toho jak zníš to počkat nemůže.*

*Nechci to kazit plány.*

*Máš čas ve čtyři?Mohl bych se u tebe stavit.*

*Vážně ti to nevadí?*

*Nicol, ne.*

*Dobře, tak ve čtyři.*

*Budu tam.*

*Dobře, ahoj.*

*Měj se.*

K tomuhle telefonátu jsem se dokopávala přes tři hodiny.Ani vlastně pořádně nevím co mu řeknu.Zase určitě budu plácat pátý před devátý jako vždy.

Chtěla bych mu toho říct tolik, ale to by nešlo.Nějak mu řeknu nebo naznačím že by jsme to mohli zkusit znovu.Začít úplně od začátku, všechno co se stalo smazat nebo si to nepřipomínat.Bylo by to fajn.

Blížila se čtvrtá hodina a já jsem byla nervózní, potily se mi ruce.

Ozval se zvonek a mně se těžce dýchalo, tohle se mi nestávalo.Šla jsem pomalým krokem otevřít dveře.

"Ahoj." Vydechla jsem.

"Ahoj." Usmál se.Každopádně mně moc do smíchu nebylo.

"Pojď dál." Ustoupila jsem.

"Co jsi mi chtěla říct."

"Nevím jak mám začít." Řekla jsem popravdě.

"Zkus to."

"Víš..přemyšlela jsem a - možná by jsme.."

"..možná by jsme se mohli vrátit k sobě?" Dořekl to za mě.Přikývla jsem.

"Nicol myslíš to vážně?"

"Myslím."

"Já tě tak příšerně moc miluju." Přitáhl si mě do obětí.

"Já..já tebe taky." Tak dlouho jsem to nevyslovila.

Přilepil se mi na rty.

"Už nikdy mě nesmíš opustit jasný?"

"Pokud mi k tomu nedáš důvod." Vzal mou tvář do dlaní a podíval se mi do očí.

"Slibuju že ne."

Ještě víc jsem se k němu natiskla.Tohle se mi už dlouho nestalo.Být s někým koho milujete a zároveň pro něj znamenat to co on pro vás, je to nejhezčí.

"Pořád si myslím že se mi to jen zdá." Zašeptal.

"Já vím." Myslela jsem si že to byl jen nějaký pitomý sen, že se tohle prostě dít nemůže.

"Odpustíš mi všechny ty věci..o jsem ti udělal?"

"Odpustila jsem ti to, zapomenout už je těžší." Zamumlala jsem.

"Moc mě to mrzí."

"Můžeš mi slíbit ještě něco?" Položila jsem hlavu mezi jeho krk a rameno.

"Cokoliv."

"Chci..chci aby si se kontroloval, aby jsi nedělal blbosti."

"Nikdy jsem to nedělal záměrně, věř mi.Nikdy bych ti neublížil záměrně."

"Já ti to věřím, jen se o to prosím pokus."

"Dobře."

"Slibuješ?"

"Slibuju." Políbil mě do vlasů.

"Ani nevíš jak moc mi tohle chybělo."

"Myslím že vím, mám to stejně."

"Dneska už nemusíš do práce?"

"Ne, vzal jsem si volno."

"Chtěla bych - můžeš tu zůstat přes noc?"

"Můžu.Proč jsi tak nervózní?"

"Nejsem nervózní."

"Poznám to."

"Fajn, jsem nervózní." Přiznala jsem.

"Proč?" Ukázal ďolíčky.

"Já nevím, dlouho jsme takhle spolu nemluvily."

"Uvidíš že si zvykneš."

"Chci aby to všechno bylo jako dřív."