"Jsi v pohodě?" zašeptal Harry, když jsme seděli s ostatními na zahradě.
"Myslím že jo." zalhala jsem. Nechtěla jsem aby se Harry trápil. Chtěla jsem aby si užil tohle odpoledne. I když na Harryho tváři bylo vidět, že ví že nejsem ani z daleka v pořádku.
"Nicol, pojď si s nimi hrát, prosím!" zapískala Sarah.
"Holky, ne. Nechte jí být." ozval se Harry.
"Ne, ne to je v pohodě. Já - půjdu s nimi." snažila jsem se usmát. Doufala jsem, že to vypadlo věrohodně.
"Můžu s nimi jít já." navrhl.
"To je v pohodě, půjdu." Harry se na mě jen ustaraně podíval a nic neříkal.
"Jo!" vykřikly obě na ráz a běželi k velké houpačce.
"Nicol, pojď!" zašišlala Michelle.
"Už jdu." holky jsem měla opravdu ráda, ale teď jsem neměla náladu na žádné hry nebo něco podobného. I přes to všechno jsem šla s nimi, dělala jsem to kvůli nim.
A to byl jeden z mých problémů. Možná jsem občas myslela víc na ostatní než na sebe samou. Někdy to ale byl špatně.
-
"Pojď sem, pojď ke mně." vzal mě Harry za ruku a posadil si mě k sobě na klín.
"Jsi v pořádku?"
"Jo, jenom jsem unavená, to je celý. Měla bych si jít lehnout." stoupla jsem si na nohy, zamotala se mi hlava.
"Co je ti?" zeptal se.
"Nic." řekla jsem "Přijdeš za mnou?"
"Za chvíli jsem u tebe." přikývla jsem a odešla do ložnice. Převlékla jsem se do pyžama a zalehla do postele.
"Zlatíčko, spíš?" zašeptal. Oslnilo mě světlo, které vycházelo z chodby.
"Hmm." promnula jsem si oči.
"Nevzbudil jsem tě?"
"Ne." zachraptěla jsem.
"Vidím že jo." dal mi malou pusu do vlasů.
"Hmm." byla jsem hrozně ospalá. Moc jsem nevnímala.
"Dobrou noc."
Ráno jsem se probudila kvůli paprskům, které svítily do tmavého pokoje.
Harry ještě spal. Nebudila jsem ho, musel být ze včerejšího odpoledne unavený - fyzicky.
Já byla unavená psychicky.
Došla jsem do koupelny kde jsem se jen rychle osprchovala a vykonala ranní hygienu. Pak jsem přes sebe hodila lehkou mikinu a kraťasy.
V kuchyni jsem si udělala čaj a něco málo k snědku. Rozhodla jsem se, že se projednou nasnídám na zahradě. Přeci jen - bylo tak příjemné teplo, na nebi nebyl ani mráček. Lepší počasí být nemohlo.
-------
Ahoj♥ vím že tahle kapitola je sra*ka ale...
Lidi mám na Vás prosbu :)) mohli by jste mi povinně napsat do komentářů co si o tom všem myslíte? Popřípadě co by jste chtěli aby se dělo dál nebo tak něco, co bych měla třeba změnit?^^ prosím♥ řada bych věděla váš názor^
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
FanficO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.