call me daddy 2 » h.s.

125.

Další den ráno jsem se probudila s celkem dobrou náladou. Večer jsem si všechno urovnala v hlavě. Došlo mi, že ať to dopadne jakkoliv, prostě to tak má být. Ne, že bych byla úplně šťastná, ale snažila jsem se být co nejvíc v pohodě.

Došla jsem do koupelny, vykonala ranní hygienu a zůstala jsem v pyžamu. Stejně nikam nejspíš nepůjdu, tak na co se oblékat?

V kuchyni jsem si udělala něco k snídani a pustila si k tomu televizi.

Stejně mi nešlo do hlavy, proč mi včera poslal tu smsku. Mohl se mi omluvit doma do očí.

Poslali to ve stejnou dobu.

Nevolal mi, jen mi poslal tu zprávu. Bylo to divné, dřív už by byl u dveří a prosil mě abych se vrátila a teď? Nic. Stejně se v něm něco zlomí a on mi bude nekonečně volat nebo psát. Znám ho.

Všechno jsem snědla, nádobí uklidila do myčky a šla si znovu lehnout k televizi.

Myslím, že jsem musela usnout. Probudilo mě vyzvánění mého telefonu.

Harry.

Nechala jsem to zvonit.

*Vrať se, prosím. Moc se omlouvám, všechno jsem podělal. Miluju tě. -H*

Nevím co si jako myslí. Napíše 'omlouvám se, miluju tě' a myslí si, že je to v pořádku? To je na omylu, na velkém omylu.

Z ničeho nic se mi udělalo špatně. Zamotala se mi hlava, chvíli jsem počkala a pak si došla pro vodu. Byl to nepříjemný pocit. Šla jsem do koupelny, kde jsem si oplechla tvář.

Z obýváku jsem znovu slyšela zvonit můj telefon. Bylo mi jasné, že je to Harry. No neříkala jsem to? Už je to tady, vsadím se, že sem určitě přijede. Nevím kdy, ale stoprocentně se tady ukáže.

-

Neměla jsem absolutně co na práci, tak jsem prostě zavolala Lise ať sem přijdou. Řekla mi, že přijede jen ona a dvojčata. Mike byl v práci.

Vím, že bych jim to měla oznámit spolu s Harrym ale už jsem to potřebovala dostat ze sebe ven.

Měli by tu být do chvilky.

Stejně se toho bojím.

Uslyšela jsem zvonek, šla jsem s obavami otevřít.

"Ahoj!" holky se na mě vrhly a Lisa zůstala koukat.

"Ahoj." dala jsem jim pusu na čela a poslala je do pokoje. "Pojď dál." pobídla jsem Lisu.

"Já nevím jestli špatně vidím nebo -" usmívala se. "Jsi těhotná?"

"Jo." čekala jsem, že nebude tak šťastná. Její ruce se kolem mě obmotaly. Jen tak jsme tam stály a obímali se.

"To je neuvěřitelný. Jsem šťastná za tebe." tekla jí slza.

"Bála jsem se co na to řekneš." vydechla jsem.

"Proč prosímtě? Nikdy bych ti nic nevyčítala nebo něco podobného, je to tvůj život. Pokud to s Harrym chcete, tak otoč ne?" usmála se. "A kde ten je? Proč jsi vůbec tady?" nechtěla jsem ji říkat pravdu.

"Prostě jsme se pohádali, znovu." sklopila jsem pohled k zemi.

"Kvůli čemu?"

"Kvůli blbostem, nechci si tím kazit den. Dáš si něco? Vodu, čaj, kafe?"

"Čaj, děkuju a holkám taky." řekla a posadila se na pohovku. Holky přiběhly za námi.

Sarah šla za mnou do kuchyně.

"Ty tam máš miminko?" ukázala na moje vystouplé bříško. Na to, že jim budou čtyři, byly obě moc chytré.

"Ano, mám." pohladit jsem ji po tvářicče. To představa, že jednou budu mít něco takového jako jsou holky, byla krásná.

"A budou dvě nebo jedno?" někdy mě udivovaly její otázky.

"Jen jedno." pousmála jsem se.