call me daddy 2 » h.s.

74.

Neměla jsem si ho všímat. Neměla jsem na sobě dát znát, že mi chybí. Myslím, že už jen podle toho, že jsem se rozbrečela musel poznat že je v tom něco víc. Měla jsem dělat, že ho prostě nevidím.

Celou noc jsem nespala, nešlo to. Přemýšlela jsem.

Co se mu honilo hlavou?

Nic.

Musela jsem vstát a něco dělat. Sama, v posteli se svými myšlenkami bych se po téhle noci zbláznila.

V koupelně jsem udělala všechny potřebné věci a zůstala jsem v pyžamu. Stejně nikam nepůjdu tak na co se oblékat?

Udělal jsem si malou snídani a zapnula si písničky v televizi.

You said you loved me,
I said I loved you back,
What happened to that?
What happened to that?

All your promises,
And all the plans we had,
What happened to that?
What happened to that?

Boom gone,
Yeah, we move on
Even if we try to forget

Love will remember you,
And love will remember me,
I know it inside my heart,
Forever will, forever be ours,
Even if we try to forget,
Love will remember
Love will remember

Harry

Bylo by moc troufalé kdybych šel za ní a popovídali jsme si? Pochybuji o tom, že by mě pustila dovnitř ale zkusit to můžu. V nejhorším prostě odejdu.

Znovu.

Ještě chvíli jsem váhal. Třeba už je na to moc pozdě. Tolikrát jsem jí ublížil a ona mi to odpustila.

Ale naposledy si stála za svým.

Prostě tam půjdu a zkusím to. Musím.

Sedl jsem za volant a jel. Chtěl jsem to otočit zpět domu ale pořád jsem jel a přibližoval se.

-

Asi po hodině jsem tam byl. Stál jsem před jejími dveřmi dalších deset minut. Nemohl jsem se odhodlat k tomu abych zazvonil.

Nakonec jsem to udělal a ona otevřela.

"H - Harry? Co tady děláš?" stála tam celá vyděšená.

"Ahoj." jediné co ze mě vyšlo.

"Chceš - chceš jít dál?"

"Bylo by to lepší. Chtěl bych - chtěl bych si promluvit."

"A o čem?" pokrčila obočí.

"O nás."

"Proč?" asi to nechápala.

Nechápala, že jí miluju.

"Můžeme si sednou?"

"Jo, promiň. Dáš si něco?" zamumlala.

"Ne díky." usmál jsem se.

"Dobře tak -" myslím, že nevedla co říct. "Co Natali?"

"Proč se na ní ptáš?" zamračil jsem se.

"Jste přece spolu ne?"

"Jak si na tohle přišla?"

"Trevor mi to řekl." hajzl.

"Ty se s ním vídáš?"

"Jen jsme se potkali." pokrčila rameny.

"Není to prav-"

"Harry mě to nevadí, pokud jste spolu doufám, že jste šťastní." uhnula pohledem. Mohl jsem vidět, jak se koukala do rtu.

"Ale my spolu nejsme. Opravdu ne."

"Tak proč mi to řekl?"

"Už jednou jsem ti vysvětloval, že on ti nakecá úplně všechno a ty tomu uvěříš."

"Co si to chtěl řešit?" změnila téma.

"Co se včera stalo?"

"Co tím myslíš?"

"To v té kavárně." myslím, že jí došlo že tím myslím to jak se rozplakala.

"Já -" nevěděla co říct.

"Proč si plakala?"

"Protože - víš jaké to bylo vidět tě po tak dlouhé době? Co jsem měla dělat, usmívat se na tebe a dělat že je všechno v pohodě? Nešlo to."

"Nechci aby jsi se trápila."

"Proč se o to tolik staráš?"

"Pořád tě mám rád."

"Aha." byla vystrašená.

"Ale ty mě už asi ne. Byla chyba sem chodit. Neměl jsem to dělat."

"Harry já -"

"Můžu něco udělat?"

Musel jsem, musel.

"Co?"

"Jen mi to dovol."

Nestihla nic říct. Spojil jsem naše rty v jedny.

Ten pocit mi tak moc chyběl.

"Miluju tě." Zašeptal jsem.