"Nicol, zlato." přišla ke mě Gemma a silně mě obejmula. "Děje se něco? Proč brečíš?"
To jak si mě k sobě natiskla. Chvíli jsem si představoval mámu.
"Nevím co se děje, nevím." řekla jsem tiše.
"A proc pláčeš?"
"Harry - chová se ke mně divně." zamumlala jsem.
"Jak to myslíš?" zeptala se a nepřestávala se mnou houpat ze strany na stranu.
"Já - řekl mi, že musí zítra do práce, ale to není pravda. Poznala jsem, že mi lže a začali jsme na sebe křičet a sám naznačil - naznačil, že to není pravda a řekl, že se o tom se mnou nechce bavit." popotáhla jsem. "Nechápu to, nechápu co s ním je."
"Promluvím s ním."
"Ne, to ne. Nechci aby to vyp-"
"Zjistím co se děje, dobře?" usmála se.
"Děkuju."
"Buď tady a udělej si třeba čaj, za chvíli přijdu." Gemma byla snad ten nejmilejší člověk pod sluncem. "Už neplač, jo?" přikývla jsem.
Harry
"Harry, můžeš na chvíli?" oslovila mě Gemma, když přišla ke mně do ložnice. "Chci s tebou mluvit." přikývl jsem a ona se posadila na postel.
"Děje se něco?" podívala se na mě a nakrčila obočí.
"Uh, ne?"
Věděl jsem kvůli čemu přišla.
"Nicol přišla dolů uplakaná a -"
"Ona brečela?" divil jsem se. Když se mnou mluvila, nezdála se mi zlomená.
"Harry co se děje? Řekla mi, že jste se pohádali." ignorovala mojí otázku.
"Nechci o tom mluvit. Nemůžu." zamumlal jsem.
"Jsem tvoje sestra, mě to říct můžeš." přisedla si ke mě a vzala moje dlaně do těch svých. "Notak."
"Gemm, já nemůžu."
"Proč?" podívala se mi do očí.
"Prostě to nejde."
"Harry notak, Nicol se kvůli tomu dole trápí. Bude lepší když -"
"Nebude to lepší Gemm, nebude." řekl jsem a odvrátil zrak na postýlku Zoe, nemohl jsem se koukat Gemm do očí.
"Snažím se ti pomoc. Řekni mi, co se děje." naléhala.
"Když to řeknu, všechno bude v háji. Já nemůžu, promiň."
"Říkala, že jsi měl jít do práce ale ona poznala, že jsi ji lhal. Je to pravda, že?" ona věděla jak na mě.
"Jo, je to pravda."
"Tak kam jsi teda měl jít?" Gemm byla příšerně tvrdohlavá. Když něco chtěla, držela se toho zuby nehty.
"Gemm přestaň."
"Ne Harry, prostě mi řekni co se děje."
"Udělal jsem něco co už nemůžu vrátit zpátky, udělal jsem příšernou chybu."
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
FanfictionO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.