call me daddy 2 » h.s.

87.

"Už neplač." Prohrabával se mými vlasy.

"Když ono to jde samo." Usmála jsem se.

"Jsem tak moc šťastný." Políbil mě do vlasů.

"Já taky."

"Myslel jsem že -"

"Neříkej to."

"Nicol vím že na tebe asi moc tlačím ale.."

"Co?"

"..mohli by jsme už dneska sbalit všechny tvoje věci a..a odvést je ke mně?"

"Už dneska?" Zapomněla jsem na to.

"No už ti to tu leží skoro dva dny v krabicích, máš zabalenou polovinu věcí."

"Tak dobře.."

"Jestli se ti nechce tak -"

"Harry, pojedeme k tobě." Na to mi odpověděl dlouhým polibkem.

"Moc tě miluju."

"Já tebe taky."

"Pojď to dobalit, už s tebou chci být doma."

I'll be your light
You'll never feel like you're alone
I'll make this feel like home

-

"Zlato, vstávej." Jemně mě probouzel.Nejspíš jsem usnula v autě.

"Už jsme tady?"

"Jo, všechny věci už máš ve vnitř, nechtěl jsem tě budit tak jsem to mezitím odnesl a ještě já vím, že jsi unavená ale máme návštěvu." Řekl to mírně naštvaně.

"A kdo to je?"

"Přijel táta a.. "

"Prosím, hlavně neříkej že Trevor." Jeho výraz mluvil za vše.

"Pojď do vnitř."

Vešli jsme do domu,zuli si boty a namířili si to do obýváku.

Měla jsem chuť odtud utéct.

"Tati, ještě jste neměli možnost se normálně seznámit tak tohle je Nicol."

"Dobrý den, jsem Nicol."

"Moc mě těší. Jsem Robin."

"Taky mě těší." Bylo to divné.

Stála jsem tam, před Harryho tátou a Trevorem, s modřinou na obličeji kterou mi on udělal. Podle toho co mi Harry říkal, jeho táta věděl ze to udělal Trevor.

Ani se neobtěžoval mě pozdravit a já na tom byla stejně, byl mi úplně ukradený.

"Proč jste vlastně přijeli?" Vložil se do toho Harry.

"Trevor se ti přijel omluvit." Ozval se Robin.

"Já se nikomu kurva omlouvat nebudu!" Praštil Trevor do stolu.

"Tak se sakra podívej co si ji udělal!" Harry už byl naštvaný.

"Prosím, Už to neřešte. Prostě se to stalo. Harry uklidni se,prosím tě o to."

"Já se mám asi uklidnit?! Chtěl jsem přijet domů a mít tady klid a ne se tady hádat s mým posraným, nevychovaným bratrem!"

"Já jsem k tobě vůbec jezdit nechtěl!"

Dál už jsem nic neposlouchala a běžela pryč. Nohy mně zavedli na zahradu.

Nechtěla jsem aby se mě někdo zastával. Už vůbec ne Harryho táta. Vím že to myslel dobře ale tohle opravdu nemusel, Trevor si teď musí myslet že potřebuju 24/7 něčí péči, že nejsem samostatná.

"Nicol.." Položil mi Harryho táta ruku na záda.

"Ano?"

"Moc se omlouvám."

"Vy za nic nemůžete."

"Ale ano, zkazil jsem vám odpoledne."

"Je to v pohodě, opravdu. Nedělejte si starosti."

"Dobře. No nic, my už pojedeme ale určitě si musíme někdy v klidu někde sejít a popovídat si.Jsi moc milá."

"Děkuju, určitě, tak se mějte."

"Ty taky a dávej na Harryho pozor. Vím jaký dokáže být." Jo to já vím taky.

"Budu, slibuji." Zamával mi na rozloučenou a odešel.

"Zlato.."