call me daddy 2 » h.s.

82.

Uprostřed noci jsem se probudila celá zpocená. Rozsvítila jsem lampičku.

"Zlato?Co se děje?" zachraptěl Harry.

"Já - neuvědomila jsem si - myslela jsem že se mi to jen zdálo."

"Co?"

"Myslela jsem si že se mi to celé jen zdálo, že tu nejsi se mnou."

"Jsem tady, klid."

"Nechtěla jsem tě probudit, promiň." zamumlala jsem.

"Nevzbudila jsi mě."

"Půjdu se napít." vstala jsem z postele a namířila si to do kuchyně kde jsem se napila vody.

"Jsi v pohodě?" přišel Harry.

"Jo, jsem."

"Jdeš si ještě lehnout?"

"Běž, přijdu za tebou." odložila jsem sklenici na stůl a prohrábla si vlasy. Měla jsem je vlhké od potu.

"Kolik je hodin?" lehla jsem si k němu.

"Dvě ráno."

"Nevím jestli usnu."

"Pokus se o to." pošeptal a hladil mě ve vlasech.

"Hmm." zavřela jsem oči a užívala si to.

-

"Byl bych rád kdyby jsi se rozhodla jít zpátky." řekl když jsme snídali.

"Ještě bych tu chtěla zůstat, třeba jen pár dní."

"Takže chceš říct, že by ses vrátila?"

"Možná by to bylo jednodušší." pokročila jsem rameny.

"Určitě by to bylo jednodušší."

"Jen se nechci znovu spálit." povzdechla jsem si.

"Slibuju že ti nedám důvod, jenom se vrať prosím."

"Nemusíš mě o to prosit. Já se vrátím, ale nevím kdy."

"Můžu tady do té doby zůstat s tebou?" věděla jsem že se zeptá.

"Nevím, možná? To už bych se rovnou moha vrátit."

"No vidíš. Je to na tobě."

"A pomohl by jsi mi s věcmi a tak?"

"Co je to za otázku? Klidně to všechno udělám sám, jen by jsi byla už konečně u mě." řekl s velkým úsměvem na rtech.

"Kdy máš čas?" možná je to uspěchané.

"Na tebe vždy, hlavně když jde o tohle."

"Dobře. Tak - mohli by jsme to udělat zítra?"

"Miluju tě." přišel ke mně a vzal mě do náručí.

"Já tebe."

"Já víc." po dlouhé době jsem se usmála. Upřímně.

"Zítra už budeš spát doma." byl to můj domov?

Nic jsem neříkala zabořila mu hlavu do krku.

"Chci abys věděla, že už tě nenechám nikam odejít."

"Jednou se to stejně stane a my se odcizíme. Tomu nezabráníš."

"Jenže já tomu zabránit chci."

"Harry, já chci taky spoustu věcí."

"V tuhle chvíli chci aby jsi mě neopustila a byla se mnou co nejdéle, vím že je to se mnou těžký ale já se budu snažit. Měl bych se změnit." povzdechl si.

"Nechci aby jsi se měnil, miluju tě takového jaký jsi. Jen zkus utlumit tvojí agresivitu."

"To se snažím celou dobu, jenom mi to prostě nevychází."

"Někdy je to těžké, já vím."

"Vím jak moc si kvůli mě trpěla, nehorázně mě to mrzí."