"Gemm, mohla bych se tě na něco zeptat?" optala jsem se jí a ona odvrátila svůj zrak od mobilu na mě.
"Jasně, že můžeš." usmála se.
"Nechci aby to vypadalo, že - že -"
"Nicol prostě se zeptej." byla na mě moc milá.
"Jak - jak to měl dřív Harry s ženami?"
Zajímalo mě, jestli byl Harry vždy takový jako když jsme byli od sebe těch pár měsíců.
Zajímalo mě, jestli Harry i dřív tak často střídal ženy.
"Jak to myslíš?" nechápavě se na mě podívala.
"Víš, když jsme byli od sebe dozvěděla jsem se, že za tu dobu vystřídal plno holek. Bylo to tak i před tím?"
"On byl vždycky na holky. A je pravda, že málo jich opravdu nebylo."
Bylo mi úzko, ani nevím proč jsem se na to ptala. Věděla jsem, že se s tím akorát budu trápit.
"Aha." to bylo jediné co jsem řekla, nevěděla jsem co víc říct.
"Vlastně ti to řeknu takhle - nebyla žádná žena se kterou by byl Harry déle jak dva nebo tři měsíce."
Tohle téma jsme vůbec neměly začínat.
Pokud Gemma říkala pravdu - byla jsem jeho první vážný vztah?
"Promiň, myslím, že Zoe pláče. Půjdu za ní." neměla jsem ani potuchu, jestli pláče nebo spí. Jen jsem chtěla odejít a nepokračovat v tom rozhovoru.Když jsem přišla k postýlce, kde Zoe ležela tak měla otevřená očíčka ale neplakala. Pomalu jsem si jí vzala a chodila s ní po pokoji.
Byla tak krásná a byla moje.
Pro vzpomínce na Lisu a Mika jsem odložila Zoe do postýlky, popadla mobil a vytočila Lisy (idk) číslo.
*Ahoj broučku.*
*Ahoj Lis, neruším?*
*Jasně, že ne. Stalo se něco? Nebo proč voláš?*
*Víš - asi jsem ti to měla říct dřív ale - ne, vlastně víš co? Až budete mít čas tak všichni přijeďte dobře?*
*Stalo se něco?*
*Něco jo.*
"A jsi v pořádku, doufám.*
"Já jsem naprosto v pořádku.*
*A miminko? Byla jsi u doktora aby tě zkontroloval?*
*Už není důvod aby mě kontroloval.*
*Nerozumím ti.*
*Mám - máme holčičku. Zoe.*
Byla zticha. Myslím, byla zaskočená ale zároveň šťastná.
*V - vážně? Proč jsi mi to proboha neřekla? Vždyť to je úžasný. Přijdeme - zítra? Šlo by to?*
*Jasně, můžete přijet kdykoliv.*
*Počkej ale - neměla jsi termín až za nějaký dva měsíce nebo tak nějak?*
*Mohli by jsme si o tom promluvit zítra?*
*Dobře, budu se těšit.*
*My taky, tak - měj se.*
*Ty taky. Ahoj.*
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
FanfictionO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.