call me daddy 2 » h.s.

79.

Seděla jsem na balkóně a přemýšlela. Mělo by smysl, kdybych se dala s Harrym dohromady? Moc nad tím přemýšlím. Bylo by to jako předtím. Hádky, hádky a zase jen hádky.

Nevím co si o tom mám myslet. Pár dní by bylo vše pohodě a pak znovu hádky. Nemyslím si že by se něco změnilo.

Povzdechla jsem si a šla si udělat večeři.

Myslím že s tou modřinou do konce týdne nepůjdu do školy. Stejně za chvíli budou letní prázdniny a známky mám dobré, nebude vadit když budu chybět.

Po jídle jsem se šla do koupelny umýt a pak jsem zalehla rovnou do postele.

-

Ráno probíhalo skoro jako každé jiné.

Seděla jsem v obýváku a dělala něco na notebooku. Pípla mi zpráva od Lily.

*kde seš?*

*doma, je mi špatně.* po tomhle se mi už neozvala.

-

Jsem na sebe tak moc naštvaná Harry, kdyby jsi jen věděl jak strašně moc tě miluju.Všechny vzpomínky - ať už bolestivé nebo krásné - jsou pořád v mé hlavě. Nikdy se jich nezbavím.Bude mě to pořád pronásledovat. Ty ani netušíš jak moc mě zevnitř zabíjí vědět to, že už nic nebude jako dřív. My už nikdy nebudeme jako dřív. I kdyby jsme chtěli, nepomohlo by to. Možná si to jen nalhávám, třeba by jsme spolu být mohli a bylo by to alespoň trochu podobné tomu, co jsme měli. Ale moc tomu nevěřím. Problém je ve mně. Bojím se že to nebude klapat a my se znovu rozejdeme, ale tentokrát bych to už nezvládla. Bojím se, držím se zpátky.A víš proč? Protože se bojím že by jsi si to mohl rozmyslet a nechat mě znovu samotnou. Odpustila jsem ti úplně všechno, když říkám všechno,myslím to tak, ale zapomenout u je o něco těžší. Nezvládla bych si znovu zažít tu bolest, byla by to další kulka do zad.

Ale možná by to za to stálo.

Psala jsem a ani snad nevěděla co. Četla jsem si to stále do kola, pomalu mi to přestávalo dávat smysl a pak jsem to stejně zmačkala a hodila do koše jako ostatní desítky podobně napsaných papírů.

Byla jsem na dně, totálně. Čím víc jsem na tím vším přemýšlela tím to bylo horší.

Jednoduše jsem nevěděla co chci.