call me daddy 2 » h.s.

140.

Když jsem se ráno probudila, čekala na mě celkem příjemná zpráva. Harry mi oznámil, že zítra ráno by se měla Gemma vrátit zpět a prý přijede na pár dní sem. Docela jsem se na ní těšila, ale zároveň jsem byla nervózní. Taky jsem byla ráda, že ji konečně poznám

"Nicol musím si na chvíli odskočit do práce, zvládneš to tady?" optal se Harry a obejmul mě. "Nechci tě tu nechávat ale jinak to nejde."

"Je to v pohodě, jdi." usmála jsem se a políbila ho na rty.

"Dobře. Myslím, že do hodiny budu zpět, dobře?"

"Fajn. Ahoj."

"Ahoj."

Když Harry odešel, udělala jsem si jídlo a šla se posadit k televizi.

Po chvilce jsem cítila divnou bolest v podbřišku ale nevěnovala jsem tomu moc pozornost.

-

"Jsem doma!" zaslechla jsem Harryho hlas a otočila se.

"Konečně." vydechla jsem a šla jsem se s ním přivítat. "Hrozně jsem ze nudila."

"Jakto?"

"Nevím co mám dělat." zakňourala jsem. "A - a nevím co to bylo, ale trochu mě předtím zabolelo v podbřišku." podíval se na mě s vyděšeným pohledem.

"A jak moc?"

"Nebylo to tak strašné, vlastně to po chvilce přešlo." řekla jsem a zabořila mu hlavu do hrudi. "Myslím, že je to normální."

Možná jsem si myslela, že to bylo normální. Ale ani zdaleko to normální nebylo.

"A jinak jsi v pořádku? Nebolí tě něco?" optal se, vzal mě za ruku a posadil se se mnou na pohovku.

"Ne, nic mě nebolí." ujistila jsem Harryho a vzala jeho ruce do svých. Políbil mě.

"Ale kdyby tě cokoliv bolelo - i kdyby to byla sebemenší blbost, musíš mi to říct dobře?" tak moc se o mě staral. Milovala jsem ho za to jaký byl. Milovala jsem jen tu jeho dobrou stránku - ne tu zlou, agresivní.

"Já vím Harry, já vím." usmála jsme se a on mi to oplatil.

Celý večer jsem ležela v posteli, protože mi nebylo moc dobře. Ta bolest v dolní části bříška se vracela a bylo to jen horší a horší. Občas se mi z toho chtělo plakat ale Harrymu jsem nic neřekla. I když jsem mu slíbila, že mu to řeknu - nechtěla jsme ho tím zatěžovat.

Ale to byla ten večer velká chyba. Možná to všechno mohlo dopadnout jinak.