"Zůstaneš tady nebo..nebo půjdeš zpátky ke mně?" Podrbal se na zátylku.
"Nepřemýšlela jsem o tom." nebyl na to čas.
"Pochopím když budeš chtít být tady."
"Možná časem. Já - nechci na to jít tak rychle."
"Změnila jsi se."
"Jak?"
"Nevím, ale podle mě se chováš jinak, víc dospěleji."
"Pořád jsem ta 16ti letá holka."
"Za pár dní ti bude sedmnáct."
"Nějak to nevnímám, vždycky jsem měla krásnou oslavu kterou - kterou mi zařídila máma, měla jsem krásnou výzdobu a -"
"Ššš, nechci aby jsi se trápila." pohladil mě po tváři.
"Nechci to nějak slavit, je to zbytečný."
"Není to zbytečný, bude ti sedmnáct."
"Je to den jako každý jiný."
"Jak myslíš."
"Hlavně nic nevymýšlej."
"V tom mi nezabráníš." mrkl na mě.
"Harry."
"Nicol."
"Vážně."
"Nechceš si zajít někam na jídlo?" ignoroval mě.
"Nemůžu." ukázala jsem na svou tvář.
"Promiň."
"Do konce týdne s tím nikam nepůjdu."
"Málem jsem ho z-" zastavil se.
"Co?" zarazila jsem se.
"Nic."
"Co jsi říkal?"
"Nic jsem neřekl." vím že něco jo.
"Harry sakra!" bouchla jsem do stolu. "Au."
"Kam ses uhodila?"
"Neodbíhej od tématu."
"Nevím co ti na to mám říct."
"Vidíš to? Věděla jsem, že to bude pořád stejný.vNikdy ke mně nebudeš upřímný."
"Jsem upřímný!"
"Ne nejsi! Lžeš mi."
"Zmlátil jsem ho."
"Řekl jsi že nebudeš vyvádět, když víš že to nemůžeš dodržet nemáš to slibovat sakra!" vyjela jsem po něm, už jsem to nevydržela.
"A jak jsem asi neměl vyvádět, ono by to možná bylo lepší kdyby ti nezačal nadávat."
"Nadával mi?" vlastně to byla poslední věc, kterou jsem potřebovala a chtěla vědět.
"Jo, promiň, ale já jsem se sakra nemohl kontrolovat. Neskutečně mě nasral."
"Promiň." možná měl pravdu.
"Ty za nic nemůžeš, říkal jsem to tátovi. Divil se že by Trevor mohl udělat něco jako je uhodit holku."
"Tvůj táta - on si mě pamatuje?" teď jsem byla celkem překvapená.
"Pamatuje, řekl že na někoho jako jsi ty se zapomenout nedá."
"To že řekl?" něco uvnitř mě bylo i celkem rádo.
"Má tě opravdu rád."
"Viděla jsem ho snad jen dvakrát ale je milý."
"Mnohem víc než matka."
"Nech toho."
"Ale je to pravda, jen škodí lidem."
"Někdo už takový prostě je, s tím nic neuděláš."
"Chtěl bych aby jsme si rozuměli, stejně tak jako si ona rozumí s Trevorem ale s ní se nedá pět minut v klidu mluvit."
"Tak na to nemysli, jednou si k sobě možná najdete cestu."
"Možná."
Bylo mi Harryho celkem líto, ale možná jsme na tom do nedávna byly stejně.On vlastně neměl matku a já otce, ale byl tu rozdíl.Já jsem ho nikdy nepoznala zatím co Anne tu bylo pořád ale ne tak jak by si Harry přál.
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
FanfictionO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.