call me daddy 2 » h.s.

144.

Cítila jsem potřebu všechno to Gemm říct a tak jsem ji to řekla. Úplně všechno.

"Chtěla bych aby se tolik věcí dalo vrátit zpět, je spousta věcí kterých lituju a -"

"Nicol v životě to už tak chodí. Vždycky bude něco co budeš chtít vrátit a nebo udělat jinak. Věř mi, já o tom vím své." povzdechla si a šla ke mně. "Můžu si Zoe pochovat?" usmála se. Chtěla změnit téma a já byla moc ráda.

"Jasně." postavila jsem se a pomalu jsem jí ten malý uzlíček podávala.

Posadila se se Zoe zpět na pohovku a usmívala se na ní. Musela jsem uznat, že Gemma to s dětmi uměla.

"Gemm?" oslovila jsem jí a posadila se do tureckého sedu.

"Hm?"

"Na jak dlouho tu budeš?" doufala jsem, že tu bude ještě pár týdnů. "Víš, na začátku jsem měla strach ze seznámení s tebou. Bála jsem se, že budeš jako někteří lidé, kteří soudí podle věku. Přeci jen, jsme s Harrym od sebe o hodně let a - a máme dítě. Byla jsem nervózní z tvé reakce na tohle všechno."

Harry mě už předtím ujišťoval, že Gemma není taková, ale stejně jsem se bála.

"O tom jak dlouho tu budu jsem si ještě chtěla s Harrym promluvit. A to co jsi teď řekla - na věku nezáleží, na ostatní lidi se vykašli. Jednoduše nedokážou pochopit, že i když jsou dva lidi od sebe takhle věkově vzdáleni, můžou si rozumět a vy dva jsme toho příkladem. Jsem ráda, že si Harry našel někoho jako jsi ty."

"Moc děkuju. Je hezký tohle poslouchat." řekla jsem a hrála si se svými prsty. "Byla bych ráda, kdyby jsi tu zůstala co nejdéle, protože nemám teď úplně někoho komu bych se takhle mohla vyzpovídat. S Harrym si nemůžu povídat o takových těch holčičích věcech."

Od té doby co se Lily odstěhovala do Ameriky jsme spolu mluvily snad jen čtyřikrát a to jen po telefonu. Chyběla mi, moc.

"Předpokládám, že po novým roce bych měla zase odjet pryč a Nicol jsem ráda, že máš ve mně takovou důvěru." usmála ajse na mě a pár chvil na to Zoe začala plakat.

"Měla bych ji dát spinkat. Promiň." vzala jsem si Zoe a šla nahoru po schodech, vešla jsem do ložnice a položila jí do postýlky, se kterou jsem začala mírně houpat. "Neplač princezno." zašeptala jsem a usmála se na ní.

Slyšela jsem ze zdola bouchnout vchodové dveře. Harry se už musel vrátit z nákupu.

Po chvilince se objevil v ložnici.

"Ahoj." řekl a šel ke mně. Jen jsem se usmála a políbila ho. "Je všechno v pořádku?"

"Jo je. Jenom chci aby usnula." Zoiina očíčka už byla zavřená.

"Jsem tak moc rád, že vás mám. Vy dvě jste jediný štěstí v mém životě a věř mi, kdyby všechno co jsem udělal špatně šlo vrátit zpět, udělal bych to. Miluju tě."