call me daddy 2 » h.s.

98.

Pozn. Lidi rozhodla jsem se že Nicol prostě nebude chodit do školy :D představujte si že třeba studuje z domova nebo tak ok? Doufám, že Vám to nebude vadit:))

Uběhly tři týdny a my s Harrym neměli vůbec nic na práci. Občas jsme někam zajeli, nebo byly doma. Já už byla částečně v pořádku, ale Harry mě pořád hlídal, staral se o mě. Líbilo se mi to, akorát to už někdy přeháněl.

"Nicol? Zlato, spíš?" řekl Harry svým ranním hlasem.

"Teď jsem se probudila. Kolik je?"

"Bude jedenáct." sedl u ke mně na postel. "Není ti něco? Spala si celkem dlouho? Nebolí tě třeba něco?"

"Ne Harry, jsem v pořádku, jenom jsem si trochu přispala, to hned neznamená že mi něco musí být."

"Jistota je jistota."

"Hmm, půjdeš si ke mně lehnout?"

"Fajn. A abych nezapomněl." řekl a něco vytáhl ze své kapsy u jeho kalhot. "Otevři to." podával mi obálku.

"Co to je?" byla jsem docela zvědavá.

"Podívej se, otevři to."

Hned jak jsem to udělal, měla jsem úsměv od ucha k uchu. V té obálce byly dvě letenky do Paříže.

"Děláš si srandu? Harry, my pojedeme do Francie?"

"Máš radost?" zeptal se a zalezl si ke mně pod peřinu.

"Jasně, že mám radost! Harry, tak moc miluju." dala jsem mu jednu velkou pusu.

"Jsem rád, že se ti to líbí." přitskl si mě k sobě. "Taky tě miluju, moc."

"A komu by se to nelíbilo?"

"Jedeme za dva dny." sladce se usmál.

"Na jak dl-"

"Na měsíc." skočil mi do toho.

"To jako - jako vážně?"

"To jako vážně." řekl vážně. :D "Těšíš se?"

"Jako malý dítě na Vánoce."

"Bude to překrásný, nikdo nás nebude ruštit. Užijeme si to tam."

"Nemůžu se dočkat. Děkuju." vstala jsem a sedla si na něj obkrčmo. Harry jezdil svými rukami po mých bocích.

"Moc, moc tě miluju." usmál se.

"Já tebe taky." spojila jsem naše rty a užívala si to.

Harry mě pomalu položil na matraci a lehl si nade mě.

Moc dobře jsem věděla co bude následovat. Začínala jsme se bát.