Možná jsem chtěla aby mě Harry držel v náručí a už mě nepustil. Ale pořád tu bylo to slovíčko 'možná'. Vím, že kdybych se vrátila, ukončila bych všechno to trápení, ale něco mi říkalo abych to nedělala. Něco uvnitř mě prostě nechtělo.
A znovu jsem strávila noc v pokoji pro hosty, znovu jsem byla v tom domě, znovu jsem ležela sama v posteli hned vedle jeho pokoje a znovu jsem chtěla být v jeho náručí.
Ta noc změnila spoustu věcí.
Jedna z těch věcí byla ta, že jsem přesvědčila samu sebe a rozhodla se sem vrátit.
Jenže jsem netušila jak to mám říct Harrymu.
Ve vytahaném triku ve kterém jsme spala jsem se vydala za ním. Předpokládala jsem, že bude ještě v ložnici a měla jsem pravdu. Spokojeně oddychoval a byla mu vidět pouze hlava. Myslím, že jsem šla moc hlasitě, protože otevřel oči a díval se na mě.
"Nechtěla jsem tě vzbudit." vydala jsem ze sebe tiše a posadila jsem se na kraj postele. "Promiň."
"To je v pořádku." řekl s pousmáním. "Děje se něco?"
"Víš Harry, dlouho jsem přemýšlela, přemýšlela jsem na námi dvěma a řekni mi jednu věc - kdybych se vrátila - myslím tím sem k tobě - bylo by to stejné jako předtím?" nakrčil obočí a posadil se.
"Ty by ses chtěla vrátit?" přesunul se blíže ke mě a hleděl mi do očí.
"Chci vědět jaké by to bylo. Jestli by se něco změnilo." především jsem tím narážela na Harryho chování.
"Já na tohle odpověď nemám." sklopil pohled. "Vždycky jsem se snažil, ale někdy to prostě zkazím tím nejhorším způsobem. Moc mě to mrzí."
"Víš, já jsem se už rozhodla. Vrátím se zpátky sem." Harry nic neřekl. Místo toho jsem se ocitla v jeho objetí. Přitiskla jsem hlavu na jeho hruď a naslouchala jak mu tluče srdíčko. Najednou jako by se mi ulevilo, cítila jsem se jinak.
Po celkem dlouhé době jsem se cítila šťastně. Cítila jsem, že mě opravdu Harry miluje i po tom všem. On to nevzdal, jen čekal a vyplatilo se mu to.
"Zlato." zamumlal. "Miluju tě a ty to víš moc dobře. Miluju tebe, miluju to miminko. Postarám se o vás dobře?" když to říkal, líbal mě do vlasů a jeho ruce projížděli po mém bříšku.
Growing pains come along with these changes
Some people get closer
Some people separate, yeah
Don’t think we should separate
And we both adore one another
You’re a dream come true
We should start off brand new
That’s what we ought to do
Yeah, sometimes the heart can see what’s invisible to the eye
All you gotta do is listen to your deepest feelings
They don’t ever lie
Well giving up is immature
There's so much more to live for
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
ФанфикO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.
