"Stalo se něco?" optal se mě Harry, když jsem si dělala palačinky.
"Eh, nic." pořád jsem přemýšlela nad Trevorem.
"Přijdeš mi taková.. Bez nálady." dal mi jeho dlaně na boky a jemně přejížděl.
"Jsem v pohodě." usmála jsem se.
"Dobře."
"Pořád jenom žeru." povzdechla jsem si.
"Vždyť tak to je dobře, musíš jíst."
"Budu tlustá." zatvářila jsem se smutně.
"Nebudeš." přesvědčoval.
"Ale jo."
"Nene." kuchyní se rozezněl Harryho mobil.
"Zvoní ti telefon."
"Já vím, nejsem hluchý." jen jsem na tím protočila oči.
"Kdo to je?"
"Um, Natali." rozbušilo se mi srdce, ani nevím proč.
"A - aha."
"Nebudu to brát." nic jsem mu na to neřekla. "Nicol notak, nezatěžuj se jí. Vůbec na ní nemysli."
"Půjdu si sníst ty palačinky." vzala jsem talíř a posadila se s nimi ke stolu.
"Co chceš dneska dělat?" optal se.
"Nevím, chtěla bych být doma." pokročila jsem ramenny."Myslel jsem, že by jsme si mohli někam zajít."
"Promiň, ale nemám na to náladu."
"Dobře, jak chceš." pak bylo ticho.
Teda ne tak úplně ticho. Ten podělanej mobil pořád zvonil.
"Tak to proboha vezmi!" bouchla jsem do stolu a odešla pryč.
Ať si ta mrcha otravuje někoho jiného sakra. Myslela jsem si, že už o ni neslyším. No asi jsem se mýlila.
V obýváku seděl Trevor.
"Co je?" zeptal se.
"Nic." odsekla jsem a pustila televizi.
"No něco asi jo když si tak vybuchla, slyšel jsem to."
"To je jedno."
"Proč mi to neřekneš?" byl trochu otravný.
"Protože to není tvoje starost." na to už mi nic neřekl. Slyšela jsem z kuchyně hlasy, předpokládala jsem, že jí to zvedl.
Po pár minutách přišel Harry.
"Co potřebovala tak nutného, že ti ten mobil div nevybouchl?" byla jsem naštvaná.
"Potřebuje někde přespat." já jsem myslela, že jsem snad špatně slyšela. Dělá si ze mě ta ženská srandu?
"No a co? Ví co to znamená slovo hotel a nebo je tak vypatlaná!?" vařila se ve mně krev. "A teď ještě řekni, že si jí řekl, že tu může být." Treovor asi pochopil, že by bylo lepší kdyby odešel. Taky tak udělal.
"Nicol, je to na pár dní." to mu snad nestačí jeho máma a Trevor? Nechápala jsem ho
"Víš co? Dělej si co chceš. Přeci je to tvůj dům, na mě vůbec nemusíš brát ohledy. Klidně si sem přiveď všechny tvoje bejvalky. Klidně! Já ti v tom bránit nebudu, pak, bych tady totiž byla za tu špatnou já." vyprskla jsem.
Dal mi facku.
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
FanfictionO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.