call me daddy 2 » h.s.

149.

Celý večer jsem čekala až se Harry vrátí. Neměla jsem tušení kam šel, s kým je a kdy přijde domů.

Možná byl s ní.

Nevěděla jsem co bude, až přijde. Nevěděla jsem jestli s ním budu moct normálně mluvit. Nevěděla jsem jak to bude dál.

Vzpomínala jsem na toho zelenookého může s krásným úsměvem, který tenkrát přišel k nám domů. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, něco z toho co se stane tak bych se mu nejspíš vysmála do obličeje. Stalo se toho tolik. A teď? Mám rodinu, mám přítele, kvůli kterému bych byla schopna udělat vše.

Nejspíš jsem toho už udělala až moc.

Ale teď jsem si nebyla jistá. Moc dobře věděl, co to bude mít za následky. Jednou už udělal to samé, až na ten rozdíl, že teď už má dítě. O to to bylo horší.

Gemma byla na hoře se Zoe, když jsem uslyšela bouchnout vchodové dveře. Rozbušilo se mi srdce. Hned jsem zpustila.

"Je to pravda Harry?" řekla jsem, vedla jsme se z gauče a šla rovnou k němu. "Byl si s někým za mými zády?"

"Nicol, pojď si v k-" mluvil tiše.

"Ne, ne já už nestojím o žádný omluvy." upřeně jsem se mu podívala do očí a nadechla se. "Proč? Proč si to udělal?"

"Nevím."

"Nevíš? Vážně, Harry ty nevíš? To by jsi snad vědět měl, protože většinou k tomu důvod je a já chci vědět jaký byl ten tvůj."

"Prostě se to stalo." obešel mě, posadil se na pohovku a složil si hlavu do dlaní. Mohla jsme slyšet, jak hluboce dýchal. "Nevím důvod, nevím proč jsem to udělal."

Vymloval se jako malé dítě.

"Miluješ mě?" šla jsem k němu.

"Samozřejmě, že tě miluju." vstal a šel ke mě. Chtěl mě obejmout.

"Nesahej na mě." odsekla jsem. "Doufám, že si uvědomuješ co jsi udělal. Harry udělal si to zase. Zdá se ti to v pořádku? Protože kdyby jsi mě opravdu miloval, nic takového by jsi neudělal."

Nic na to neřekl, prostě mlčel.

"Nechci aby jsi tady zítra byl. Chci tu být s Lisou a ostatními sama." řekla jsem a odstoupila od něj. "Běž si za ní, mimochodem bavil si se dobře? Kolik dní si mi lhal do očí, tvářil se jakoby nic. Dělalo ti to dobře? Ležet se mnou v posteli, předstírat, že se nic nestalo. Uvědomuješ si, že máš malé dítě? Máš Zoe, ani to tě nezastavilo od toho aby jsi to udělal. Víš co? Je mi z tebe zle." řekla jsme vše co jsem říct chtěla.
"Nicol, strašně mě to mrzí."

"Ale mě to nezajímá. Tím to nevrátíš zpět."

"Kdybych mohl tak bych to udělal. Vrátil bych to." zamumlal. "Vážně nevím proč jsem to udělal."

"Mohl jsi tomu úplně zabránit."

"Já o-"

"Kdy se to stalo?" muselo to být nedávno.

"Asi - asi dva dny po tom co -" zastavil se, přestal mluvit. "Co jsi se vrátila z nemocnice." jediné co jsem ocenila bylo to, že mi to řekl na rovinu.

"Měl - měl si doma miminko, mě a šel si za někým cizím? Proč sakra? Proč?" on prostě nevěděl co říct. "Harry kolikrát jsi mi sliboval, že už mi neublížíš? Kolikrát jsi mě prosil o další a další šance, vždycky jsem ti vyhověla. Odpustila jsem ti to všechno ale ty prostě jdeš a děláš to pořád do kola." můj hlas se klepal, já jsem se klepala. Upřímně? Chtělo se mi plakat.

"Omlouvám se. Promiň mi to, prosím, Nicol strašně mě to mrzí."

Podle toho jak mluvil mi bylo jasné, že za ní už by nešel.

"Ne, ne Harry." podívala jsem se mu do tváře. Byl na tom hodně špatně, ale ne tak jako já. "Zkazil si všechno. Vážně jsem tě milovala, udělala jsem všechno co jsi kdy chtěl, vyhověla jsem ti a tobě to bylo úplně, ale úplně jedno."

"Ne, nebylo mi to jedno." postavil se a bránil se. "Nikdy jsem neřekl, že je mi to jedno. Nikdy. Vždycky když jsem něco podělal tak jsem toho litoval a říkal jak moc to chci vrátit a taky to tak bylo. Já jsem takový, občas dělám věci než přemýšlím a proto to tak dopadá. Určitě mě to neomlouvá, tohle se ani omluvit nedá."

"Máš pravdu, tohle se omluvit nedá. Udělal jsi to dvakrát, Harry uvědomuješ si jak mě to ničí?"

"Uvědomuju, sakra jo." já jsem tam stála s usazeným očima a on chaoticky chodil sem a tam. "Mrzí mě to, strašně moc."

"V tuhle chvíli vím jen jedno, už nikdy to nebude takové jako předtím."