"Nialle proč mi tohle říkáš?" vykoktala jsem ze sebe a zvedla jsem se z pohovky. Nemohla jsem vydržet jen tak sedět.
"Víš moc dobře že mám pravdu, pořád ti ubližuje a ty mu to jen trpíš." otočil se mým směrem.
Možná měl pravdu. Jen já si to v té chvíli nedokázala úplně uvědomit.
Přistoupila jsem k oknu a byla zticha. Zavřela jsem oči.
"Ublížil jsem ti snad já někdy po tu dobu co jsme byli spolu? Ne Nicol, neublížil." nikdy na mě hrubě nesáhl.
On k tomu totiž neměl důvod.
"Tahle konverzace nikam nevede."
"Jakto že ne? Snažím se ti otevřít oči." rozmáchl rukama a došel za mnou. "On si tě nezaslouží."
"Můžeš toho nechat? Můžeš přestat? Nic nevíš!"
"Já nic nevím? Kolikrát si za mnou přišla uplakaná hm? Stalo se to párkrát a vždycky jen kvůli němu! Myslíš si, že mě ten pohled na tebe neničil? Víš jakou chuť jsem měl toho zmetka zmlátit?" už byl o něco hlasitější, začínal pomalu křičet.
"Neříkej mu tak!"
"No podívejme se kdo přijel." zašklebil se Niall koukajíc z okna. "Tvůj pan dokonalý je tady."
Harry přijel?
"Sakra!" proč sem jezdí? Všechno to jen zhorší. Na druhou stranu, vlastně Harry nevěděl, že je tu Niall. Nemohla jsem mu dávat za zlé, že přijel "Měl bys jít." řekla jsem s klidem.
"Já nikam nepůjdu, počkám si tu na něj a taky mu něco řeknu." dal si jednu ruku v bok a druhou se opřel o parapet.
Zvonil, musela jsem jít otevřít.
"A - ahoj, co tu děláš?" snažila jsem se znít co nejvíce v pohodě, ale hádám, že mi to nevyšlo.
"Ahoj." řekl ve dveřích. "Ty tu někoho máš?"
"Já -" přišel Niall a přerušil mě.
"Co tady chceš?" vyprsknul Niall.
"To tebe vůbec nemusí zajímat." bránil se Harry.
"Harry proč tu jsi?" vložila jsem se do toho.
"Chtěl jsem si s tebou promluvit."
"Přišel jsi jí nakukat ty tvoje debilní omluvy? Vážně? Nepřipadáš si už blbě? Pořád dokola jí jen ubližuješ a pak si sem nakráčíš, začneš se jí omlouvat a myslíš, že to bude v pohodě? Seš debil." vypadalo to jako by se mu Niall chtěl vysmát a zároveň vyprovokovat. S klidem jsem mohla říct, že si koledoval o ránu pěstí."Přestaň sakra!" zařvala jsem.
"Nicol ty ho i potom všem budeš bránit?"
"Já nikoho nebráním jenom nechci aby jste se tady rvali, ty se teď seber a odejdi ano?" ukázala jsem na dveře.
"Chci aby jsi si pamatovala to co jsem ti řekl, chci aby jsi si pamatovala, že tě miluju." tohle udělal naschvál. Moc dobře věděl, že tím Harryho naštve.
Potom co tohle dořekl opustil byt.
"Co že tě? M - miluje?" bylo mi Harryho zatraceně líto. "Já -" prohrábl si vlasy, těžce vydechl a měl namířeno pryč.
"Harry já - počkej." podívala jsem se na něj a viděla v jeho očích ublíženost, sklamání.
Rozplakala jsem se.
Nadechoval se, určitě chtěl něco říct ale místo toho rychlým krokem odešel. Nevím kam, prostě byl pryč.
Já jsem se najednou ocitla na zemi a topila se ve svých slzách.
Now all your love is wasted
then who the hell was I?
'Cause now I'm breaking at the bridges
And at the end of all your linesWho will love you? Who will fight?
And who will fall, far behind?Come on skinny love...
dejte mi follow plzzz. 😭
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
FanfictionO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.