Trevor se mnou mluvil divně. Nechápala jsem proč mi to řekl, proč vůbec začínal něco na téma Harry. Myslím si, že na mě bylo dost jasně vidět, že se o tom nechci bavit .Buď mu to nedošlo nebo to udělal schválně. Každopádně vidím jak si za ty tři měsíce stihl najít někoho jiného. No vlastně pokud je opravdu s Natali tak se ani nedivím. Muselo být jednoduché ho dostat zpět. Už jednou s ním byla, ví co na něj zabere.
Procházela jsem se večerními ulicemi Londýna a míhala spoustu zamilovaných páru. Přistihla jsem se jak vzpomínám na ty dny. Na ty nepopsatelné dny kdy jsme se jen vodili za ruce a užívali si jeden druhého, vždy tam bylo pár lidí kteří se na nás divně koukali, ale my to neřešili. Věk je jen číslo a já nelituji toho že jsem s Harrym zažila něco takového. Jsem ráda že jsem si zkusila a potvrdila, že věk je jenom číslovka a že záleží jen na tom co cítíme.
Už mi byla trochu zima tak jsem šla domů.
Strčila jsem klíče do zámku, otočila jím a odemkla. Bylo tam krásné teplo.
Převlékla jsem se do domácího oblečení, udělala si něco malého k jídlu a šla si lehnout k televizi.
Pípla mi SMSka.
Niall.
*máš zítra čas?*
*jo mám, proč?*
*jen že jsem si říkal, že by jsem se mohl stavit.*
*jo tak dobře, v kolik? :)*
*nějak dopoledne?*
*fajn, tak zítra.*
Už nic neodpověděl, rozhodla jsem se jít vykoupat a spát. Byla jsem celkem unavená.
-
"Ahoj."
"Ahoj Nicol." kobjal mě.
"Proč si přišel?"
"Jen tak, to už se nemůžu přijít podívat na svojí kamarádku?"
"Ale jo, můžeš." usmála jsem se.
"Co budeme dělat?"
"Nechceš někam jít? Tady by se toho moc dělat nedalo."
"Můžeme."
Harry
Hledal jsem nějaký podnik kde bych se mohl najíst. Jezdil jsem různými ulicemi a míhal plno restaurací a podniků, ale chtěl jsem něco obyčejného.
Zastavil jsem u nějakého bufetu a vystoupil z auta. Zamkl jsem ho a vydal se dovnitř. Sedl jsem si hned na začátek.
"Dobrý den, dáte si?" přišla ke mě hnědovlasá, vysoká dívka.
"Uhm, steak s bramborami."
"A k pití?"
"Jen vodu, díky." odešla a za chvíli mi přinesla mou objednávku.
Přemýšlel jsem co budu dnes dělat. Do práce nejdu, vzal jsem si volno.
Dojedl jsem ale ještě nikam nešel. Seděl jsem tam asi dalšího patnáct minut. Stejně nemám nic na práci a tady je mi dobře. Není tu moc lidí, je tady klid.
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
FanfictionO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.