Dny ubíhaly a mně začalo docházet, že tohle už nikam nevedlo. Nemělo žádný smysl Harrymu odpouštět, bylo by to k ničemu.
Určitě by to udělal znovu, udělal to dvakrát tak proč ne ještě jednou?
Tentokrát to už ale nebylo tak, že jsem se sbalila a odešla. Nešlo to, nešlo to kvůli Zoe. Nemohla jsem si zabalit kufry a jen tak odejít.
Nemohla jsem jí přeci připravit o tátu.
Musela jsem zůstat. Trpěla jsem, už jsem nebyla schopná mu říct 'miluju tě '.
Nemohla jsem říct něco, co už nebyla pravda.
Nemohla jsem ho líbat na rty, nemohla jsem se k němu přitulit, nemohla jsem mu plakat na rameni a už vůbec jsem s ním nemohla spát v jedné posteli.
Za těch pár dní se mi člověk, kterého jsem milovala nejvíc na světě, odcizil. Zvykala jsem si na to, jak na mě koukal, když jsem kolem něj bez jediného slova prošla.
Dopadlo to na mě. Nebyla jsem v pořádku, vyhýbala jsem se konverzaci s ním.
Po pár dalších dnech se to malinko zlepšilo. Mluvila jsem s ním, ale žádná zaživná konverzace to nebyla. Udržovala jsem si odstup. Bála jsem se, že se něco stane. Už jsem nechtěla být ta, které se ubližovalo.
Pokaždé když se snažil se mnou dlouze mluvit, nechtěla jsem to. Nedokázala jsem se mu dívat do očí. Harry si začal postupně uvědomovat, že tentokrát to už je všechno pryč. Uvědomoval si, že já se už jen tak nenechám přemluvit.
Pamatuju si, jak jednou přišel uprostřed noci ke mně do pokoje, myslel si, že spím, ale já byla vzhůru. Šel k postýlce kde spinkala Zoe, vzal si jí do náručí a posadil se ke mně na okraj postele. Povídal si s ní, šeptal jí, jak moc jí miluje, jak moc miluje mě. Mluvil s ní, jako kdyby mluvil se mnou. Omlouval se, pak začal plakat a já taky. Sice jsem byla otočila zády k němu, ale mohla jsem si představit jak vypadala jeho tvář, když po ní stékaly slzy.
On mě miloval, ale já jsem už nebyla schopná mu to opětovat.
jeeeej😅
je to tady, poslední kapitola.
znovu chci poděkovat za veškerou podporu, komenty, zprávy. vlastně za tohle se asi poděkovat nedá♥ jste nejlepší,
každopádně - sleduje můj profil, protože tam budu přidávat cmd3, ale ještě vám asi neřeknu kdy to přesně bude. možná zítra, idk.
ZNOVU DĚKUJU ♥
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
FanfictionO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.