call me daddy 2 » h.s.

75.

Až po chvíli jsem si uvědomila co se děje. Nechtěla jsem to.No vlastně chtěla, moc jsem to chtěla ale nebylo to správné.

Jemně jsem ho od sebe odstrčila.

"Co to děláš?" zašeptala jsem.

"Já - myslel jsem že - promiň." prohrábl si vlasy.

"Není to správné."

"Proč ne?"

"Protože Harry, rozešli jsm-" skočil mi do toho.

"Byla to chyba. Nikdy jsem tě neměl nechat odejít." vydechl.

"Bylo to správně." cítila jsem se provinile.

"Kdyby to bylo správě tak by jsi se včera nerozplakala. Vidím na tobě, že je v tom něco víc."

"Nevím proč jsem brečela, šlo to samo."

"No právě, to je ono. Šlo to samo, ty někde hluboko víš, že mě pořád miluješ."

Měl pravdu.

"Jak to můžeš vědět?"

"Poznám to. Ze začátku jsem chtěl zapomenout, namluvit si, že tě nemiluju, ale nepovedlo se to. Byli to lži."

"Proč si přišel zrovna dneska? Proč v tuhle dobu? Mohl si přijít kdykoliv jindy."

"Včera se ve mně něco hnulo, když jsem sem jel chtěl jsem hodit zpátečku, ale potřeboval jsem s tebou mluvit."

"Ale uvědom si že spolu nebudeme."

"Proč si tohle myslíš? Lidi se k sobě mohou vrátit."

"Ale ne my dva." zakroutila jsem hlavou a hluboce jsem vydechla.

"Ale proč?"

"Už - už s tebou být nechci." uhnula jsem pohledem

Proč tak lžu? Proč si to nemůžu přiznat?

Protože nechci.

"Podívej se na mě. Notak, podívej se mi do očí a řekni to." naléhal.

"Nechci to." podívala jsem se mu do očí a snažila se udržet slzy uvnitř.

"Co nechceš?" potřeboval to slyšet.

"Nechci s tebou být." myslel si že to nevyslovím. Určitě si to myslel. Bylo to na něm vidět.

"Co jsem udělal špatně?"

"Ty nic."

"Tak v čem je problém?"

"Ve mně. Bojím se. Už znovu nechci zažít tu příšernou bolest."

"Já už bych ti nikdy neublížil."

"To říkáš teď, vzpomeň si na ty hádky co jsme spolu vedly."

"Co bylo, bylo.Mohlo by to být jiné." vzal si moji ruku do té své. Hned jsem se mu vysmekla.

"To si nemyslím, Harry."

"Když nechceš nebudu tě nutit." odvrátil pohled.

Chtěla jsem, moc.

Jen tak jsem tam seděla se založenýma rukama a nic neříkala.

"Už půjdu."

"Tak - dobře."

Vstal a jediné co bylo slyšet bylo bouchnutí vchodových dveří.

Zase jsem to pokazila.