call me daddy 2 » h.s.

143.

Vzbudila mě Zoe, plakala. To už bylo za tu noc po druhé. Byla jsem z toho hrozně unavená. Přišlo mi, že to nezvládnu.

"Zlatíčko, Zoe." snažila jsem se jí zvonu uspat a když se mi to konečně povedlo, položila jsem jí do postýlky a šla si lehnout zpátky k Harrymu.

Ráno mě probudil Harry, když se zvedal za plakající Zoe. Byla jsem ráda, že s ní odešel z ložnice. Myslela jsem, že bych mohla ještě usnout, ale to už se mi nepodařilo.

"Dobré ráno." usmál se na mě Harry stojící v kuchyni. "Jak jsi se vyspala?"

"Moc dobře ne." řekla jsem popravdě.

"Vím, že je to těž-"

"Ne, nevíš vůbec nic." odsekla jsem. "Promiň. Promiň já -"

"Chápu to." lítostně se na mě podíval.

Bylo toho na mě vážně moc. Myslela jsem si, že to bude jednodušší. Myslela jsem, že nebudu muset vstávat každou noc nejméně třikrát.

"Harry já - já myslím, že to nezvládnu." popotáhla jsem. "Já - bojím se. Když Zoe pláče a já se jí snažím uklidnit, trvá to hrozně dlouho. Sám si to včera viděl. Pohupovala jsem postýlkou, mluvila na ní ale nic nepomohlo. Ty jsi si jí vzal a hned přestala plakat."

"Zvládneš to. Uvidíš, že za pár dní se to zlepší. Opravdu." snažil se mě uklidnit a ja se tomu snažila uvěřit.

"Já nevím co dělám špatně." smutně jsem se na něj podívala.

"Pojď sem. Pojď ke mně a vezmi si jí." řekl a usmál se. Bylo vidět, ze je moc šťastný.

Možná to tak nevypadalo ale já jsem byla taky šťastná. Opravdu.

"Je krásná jako ty zlato." řekl, políbil mě a podal mi malou Zoe do náruče. "Moc vás miluju."

"Já vás taky, oba." chytila jsem její malinkou ručičku a hladila její pokožku. "Harry měli bychom zavolat Lise. Chtěla bych aby přijeli."

Dlouho jsme nebyli v kontaktu. Plánovali svatbu, která měla být už před pár měsíci ale něco se pokazilo a museli to odložit. Oběma to bylo moc líto.

"Jasně, můžou přijet kdykoliv."

-

"Nicol?" oslovila me Gemm když jsme spolu s malou Zoe seděli v obýváku.

"Hmm?"

"Já jste se seznámili s bráchou? Zajímalo by mě to." usmála se a usrkla si ze svého hrníčku plného čaje.

Zrovna o tomhle jsem se bavit nechtěla. Byli to taky vzpomínky na mamku.

"Víš - Harry byl přítel mojí matky a -" bylo mi hloupé jí to říkat. Necítila jsem se okolo toho dobře. "A když jsme se poznali tak - začali jsem se - prostě jsem se do něj zamilovala a pak už to nějak šlo samo." krčila jsem rameny.

Zoe začala plakat tak jsem si stoupla na nohy a začala sní chodit po obýváku.

"Aha a tvoje mamka? Jak to teď bere? To se jako s Harrym normálně vídá a navadí jí to nebo jak to je?" zeptala se.

"Ona měla nehodu a - a -" myslím, že když spatřila jak mi po tvářích stekají slzy tak to pochopila. Přišla ke mě a objala mě.

"Promiň, to jsem nevěděla - nechtěla jsem." začala se mi omlouvat, ale já jsem jí to nedávala za zlé.

"Eh, nemusíš se omlouvat. Nemohla si to tušit."