call me daddy 2 » h.s.

148.

"Gemm já - já nevím co mám dělal. Nemůžu s ní normálně mluvit, když jsem byl s ní tak jsem se cítil jako tak největší zrůda."

"Tak mi sakra řekni co se stalo." trochu zvýšila hlas.

"Já - já -"

Bylo mi ze sebe tak špatně.

"Podvedl si jí, že jo? Vyspal si se s někým? Mám pravdu?"

Neměl jsem na to, zvedl jsem se a šel pryč z ložnice. Když jsem procházel obývacím pokojem viděl jsem Nicol jak seděla na pohovce s uslzenýma očima. Podívala se na mě, mně jí bylo líto. Neměla vůbec tušení co se děje. Bylo mi jasné, že až se to dozví, všechno bude v háji. Udělal jsem to znovu.

"Harry." zašeptala.

Měl jsem namířeno někam pryč, vyšel jsem z baráku a nasedl rovnou do auta.

Nicol

"Odešel?" optala se mě Gemma když přišla a mnou o obýváku. Přikývla jsem. "Nicol -"

"Co se děje?" podívala jsem se na ní a doufala, že mi řekne pravdu.

"Nevím jak to mám říct." v hlavě se mi přehrávaly ty nejhorší scénáře, situace. Nevěděla jsem co si mám myslet. Podle toho jak Gemma mluvila, to bylo něco vážného. Tvářila se jinak než když odcházela.

"Prostě - prostě to řekni."

"Jsi si jistá? Víš -"

"Gemm řekni to, potřebuju vědět co se stalo." řekla jsem a podívala se na ní. Hrála jsem si se svými prsty.

"Víš někdy prostě - může se stát něco co se stát nemělo a -" přerušila jsem jí, došlo mi co se děje.

"On - on s někým něco měl, že?"

Byla to pravda, její pohled mluvil za vše.

"Nicol." zašeptala a já začala plakat.

Udělal to znovu. Slíbil mi, že už nikdy nic takového neudělá. Slíbil, že už mi neublíží. Proč? Proč to udělal? Vždyť má mě a má dítě, má rodinu tak proč sakra? Nejvíc mě zajímalo kdy se to stalo a kdo to byl. Znamená to, že neměl jít do práce, ale za ní? Nechtěl tady být se mnou a s malou, chtěl jít za ní. Jsme spolu přes rok, omrzela jsem ho? Máme spolu Zoe, proč to udělal?

"Nicol -"

"Ne, ne. Jdi pryč. Chci být sama, nechci s nikým mluvit. Ne, prostě ne." obmotala jsem si ruce kolem kolen a plakala si do klína. "Udělal to znovu." zašeptala jsem.

"Harry už - už tě někdy podvedl?" na jejím hlase bylo znát, že je trochu překvapená. Neodpovídala jsem.

Slyšela jsem dětský pláč. Neměla jsem sílu na to, jí uklidnit ale Zoe nepřestává plakat. Musela jsem tam jít.

Vzala jsem si jí do náručí a chodila s ní po pokoji.

Plakala stejně tak, jako já.