call me daddy 2 » h.s.

85.

"Nech mě, chci - chci tu být sama." Řekla jsem mezi pláčem.

"Promluvíme si později, potřebuješ spánek."

"Jediný co potřebuju je aby jsi tady teď nebyl se mnou." Myslela jsem že mi praske hlava.

"Jsi opilá, nevíš co říkáš."

"Prostě jdi pryč." Měl pravdu, byla jsem mimo.

"Budu vedle." Řekl a zavřel za sebou dveře.

Znovu jsem se na plno rozplakala.

-

Ráno mě pořádně bolela hlava a bylo mi nehorázně špatně.

"Na, vezmi si tohle." Harry mi podal nějaké tabletky.

"Nechci to." Odbila jsem.

"Jak myslíš, ale nebylo by ti tak špatně."

"Jak můžeš vědět jak mi je hm? Mně není blbě jen z toho co jsem včera vypila ale je mi hrozně z té představy že jsi prováděl to co jsi prováděl.Niall měl pravdu." Poslední větu jsem spíše zašeptala.

"Ale Nicol já - cože? Kdo měl pravdu?"

"Niall."

"Co říkal?"

"To je jedno, prostě měl v jedné věci naprostou pravdu."

"Co sakra říkal?!"

"Neřvi na mě!" Začínalo se to ve mně vařit.

"Tak mi do prdele odpověz!"

"Párkrát tě viděl, pokaždý s jinou.Řekl mi to, jenže já mu to nevěřila,nevěřila jsem že by jsi mohl něco takového udělat, pořád jsem k tobě něco cítila a nebyla kvůli tomu schopna uvěřit.Stačí!?"

Jen se na mě upřeně díval a nic neříkal.

Odešla jsem do pokoje.

"Zlato.." Měl tak měkký hlas, myslela jsem že začne plakat.

Měla jsem pravdu.

"Neříkej mi tak."

Tak moc mě tyhle stavy mrzeli.

"Proč je to tak těžký?" Šeptla jsem.

"Chci toho starého Harryho, žádné hádky, žádný pláč.Jen upřímnost, lásku. Proč to není tak jako na začátku? Všechno bylo tak jednoduché, nemuseli jsme nic skrývat, teď jakoby jsi se mi úplně odcizil."

"Já - já nevím co k tomu říct. Pořád dokola opakuju že mě to všechno moc mrzí, ale já nevím jak jinak to říct. S tebou jsem měl a mám všechno co chci a potřebuju, věř mi."

"Chtěla bych ti věřit ale nějak se toho bojím."

"Jestli si nebudeme věřit, potom to nemá cenu."

"Harry ty se mi divíš?"

"Můžeš prosím otevřít ty dveře?" Odemkla jsem je a vyskytl se mi výhled na Harryho, klečícího u dveří.Plakal, stejně jako já.

"Byl bych neskutečně rád, kdyby jsi mi dala ještě jednu šanci."

"Těch šancí už bylo tolik Harry."

"Já vím ale - ale.." Docházeli mu slova.

"Harry.."

"Moc tě prosím, Nicol. Prosím zlato."

Nic jsem neříkala.

Byla jsem zmatená.

Seděli jsme tam, na zemi, vedle sebe, uplakaní, jako tělo bez duše.

"Zlato, prosím." Vzal moje ruce do těch svých a jemně po nich přejížděl.

'Cause nothing can ever, ever replace you
Nothing can make me feel like you do, yeah
You know there's no one, I can relate to
I know we won't find a love that's so true

There's nothing like us
There's nothing like you and me
together through the storm
There's nothing like us
There's nothing like you and me together, oh