call me daddy 2 » h.s.

86.

"Harry, bojím se." Řekla jsem celá uplakaná.

"Není čeho,zlato."

Seděli jsme tam dlouho, chvílemi bylo ticho, byly slyšet naše vzlyky kterých bylo za posledních pár dní opravdu hodně.

"Už nevím co mám dělat."

"Rozhodnout se.."

"Moc s tebou chci být, ale na druhou stran-"

"Nicol buď chceš nebo nechceš."

"Tobě se to řekne."

"Moc tě prosím."

Byla jsem zticha, už jsem byla z toho všeho tak unavená.

"Řekni něco prosím."

"Mohl by jsi mě tady nechat dnes samotnou?"

"Mám o tebe strach." Podíval se mi do očí.

"Nemusíš, jen tady chci být sama."

"Dobře ale zítra přijdu." Kývla jsem na souhlas.

Pomalu se zvedal na nohy a za nedlouho bylo slyšet bouchnutí dveří.

I když bylo jen okolo 10té, potřebovala jsem spánek.

-

Venku byl pořádný slejvák a já miluji déšť, oblékla jsem se, popadla deštník a šla se projít. Vyšla jsem ven a ucítila tu nádhernou vůni.

Hned naproti bylo auto, myslela jsem že je to Harry.Prošla jsem kolem něj a Harry v něm usnul.

Proč nejel domů?

Zaťukala jsem na okýnko a čekala jestli ho to vzbudí. Zkusila jsem to ještě jednou a to už se probral.

"Proč si nejel domů?"

"Nechtěl jsem od tebe být daleko."

"Harry jeď domů.Potřebuješ se prospat, máš červené oči a auto není pohodlé."

"Kam jdeš?"

"Proč zase měníš téma?"

"Bydlím odtud skoro dvě hodiny, neuřídil bych to.Celou noc jsem nespal."

"Běž se vyspat nahoru." vyndavala jsem klíče od bytu.

"Zůstanu tady."

"Tady mas klíče, běž. Já se jdu projít." Než stihl cokoliv namítnout, šla jsem.

Všude bylo tolik šťastných lidí, docela jsem jim záviděla. Nechtěla jsem prožívat to co prožívám, chtěla jsem být obyčejná holka.Ale to asi prostě nejde.Nevím co jsem komu udělala.Chci být ta holka co jsem byla začátku, neřešila jsem takové věci.

Chci být zase ta malá holčička co měla svoji maminku..

Procházela jsem se pomalým krokem a pořád krásné pršelo.

-

Nedošlo mi že mám jenom jedny klíče a ty jsem půjčila Harrymu, určitě spí.Nechci ho vzbudit ale nemám jinou možnost.

Stiskla jsem zvonek a čekala.

"Konečně si tady." Vypadal že se mu celkem ulevilo, a nebo se mi spíše zdálo.

"Nevzbudila jsem tě?"

"Nespal jsem."

"Aha.."

"Nicol, hrozně mě to trápí."

"Co tím myslíš?"

"Dáš mi šanci?"

"Harry.." Pořádně jsem se na něj natisla a už nikdy ho nechtěla pustit.

"Znamená to že jo?"

Jen jsem zakývala na souhlas a cítila slzy které mi tekly po tvářích.

"Proč pláčeš?" Smál se od ucha k uchu.Dlouho jsem nic takového neviděla.Obzvlášť u Harryho.

"Já nevím."

"Přísahám na všechno co mám, už se tě nikdy nevzdám, nikdy, i kdyby se bořil svět, rozumíš?"

"Rozumím."

"Moc, moc tě miluju, beruško."

"Já tebe."

But, hey now, you know girl
We both know it's a cruel world
But, I will take my chances

As long as you love me
We could be starving
we could be homeless
we could be broke
As long as you love me
I'll be your platinum
I'll be your silver
I'll be your gold
As long as you love me..