call me daddy 2 » h.s.

105.

Já jsem to věděla. Brečela jsem, myslím, že štěstím - určitě to bylo štěstím. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Seděla jsem na zemi v koupelně s úplně uslzenými oči. Hned co jsme přijeli z té lékárny, jsem si zalezla do koupelny a modlila se. Z igelitové tašky jsem vytáhla dvě krabičky.

Těhotenské testy.

Prosila jsem boha aby to, co jsem si myslela, byla pravda. A taky to pravda byla.

Byli pozitivní, oba.

V tu chvíli jsem byla ten nejšťastnější člověk na světě. Možná by si někdo řekl, že jsem moc mladá. Taky jsem, ale to, že jsem znovu otěhotněla potom, co se stalo poprvé - no prostě jsem tomu nemohla uvěřit.

Vážně jsem si myslela, že je to jenom sen. Ale nebyl, byl to ten nejlepší den na světě.

Odemkla jsem dveře a šla dolů.

"Harry, Harry!" celá uplakaná jsem za ním běžela.

"C - co se stalo? Proč pláčeš? Zlato, co se děje." rozběhl se ke mně, byl vystrašený. Prohlížel si mě od hlavy až k patě . "Neplač, co se stalo? Ublížil ti někdo?"

"Já - my -"

"Řekni mi proč pláčeš, ublížila sis? Zlato, notak. Mám strach, co se stalo?"

"My - my čekáme," byla jsem šťastná, tak moc. "Čekáme miminko." když jsem to vyslovila, jeho výraz byl k nezaplacení. Měl v očích jiskřičky. Jeho úsměv, nikdy jsem ho neviděla usmívat se víc.

"My - co?" byl zaskočený, ale šťastný stejně tak jako já.

"Čekám miminko, tvoje Harry." stále jsem plakala.

Jeho odpovědí bylo silné obětí. Líbal mě.

"Jak moc jsi si jistá? Myslíš to vážně?"

"Dělala jsem si test, pro jistotu vlastně dva. Byli pozitivní, oba dva."

"Tohle není možný, já - jsem tak strašně moc šťastný, miluju tě. Miluju vás oba."

"Harry mi budeme mít miminko." pořád jsem tomu nemohla uvěřit.

"Pššt, neplač. Já - fakt jsem si myslel, že se ti něco stalo. Hrozně jsi mě vyděsila."

"Promiň ale tohle - my -"

"Pojď ke mně, pojď sem." znovu kolem mě obmotal svoje velké paže. "Čekáš naše dítě, moje dítě." šeptal. Málem mě celou umačkal.

"Miluju tě, slyšíš? Miluju vás oba." byl tak moc šťastný. Políbil mě na rty a svou ruku mi položil na bříško. Jemně po něm přejížděl svými prsty.

"Já miluju tebe, strašně moc Harry, moc."

"Už neplač." koukali jsme si do očí. Ty jeho zářili jako hvězdičky. "Od teď si na tebe budu dávat pozor, zajdeme k doktorovi, udělá ti všechna možná vyšetření, nikam tě nepustím samotnou. Nedovolím aby se ti něco stalo - aby se vám něco stalo."

"Hlavně se uklidni." myslím, že se nemohl uklidnit ani jeden z nás.

"Jak mám být v klidu? Chápeš, že budeme mít dítě? Nicol, zlato miluju tě." propletl si se mnou prsty a znovu mě políbil.

Ten večer, byl nejlepší večer v mém životě - no myslím, že v životě nás obou.

----
Stal se takovej menší fail, omylem jsem zveřejnila část, která má být až po téhle 😓 napište mi pls do komentářů jestli se vám KAPITOLA 106 zobrazuje, diky