call me daddy 2 » h.s.

138.

Leželi jsme spolu s Harrym v posteli a nic neříkali. Byla jsem vděčná za to ticho. Měla jsem hlavu položenou na jeho hrudi a Harry se probíral mými vlasy.

"Nicol?" řekl po chvíli.

"Mm?"

"Děkuju." podívala jsem se na něj nechápavým pohledem, nevěděla jsem za co mi děkuje. "Děkuju, že jsi mi dala šanci, že jsi tomu nedala konec - že jsi nedala nám konec."

"Harry já nechci aby jsi mi děkoval, chci aby jsi si uvědomil, že tohle je poslední šance." odmlčela jsem se. "Pokud mi znovu ublížíš, já už to nezvládnu. Už bych nebyla schopná se vrátit." říkala jsem pravdu. Kdyby se zase něco porazilo, myslím, že už by prostě nemělo smysl dávat se dohromady.

Ale my to dělali stále a pořád dokola.

"Zlato já se snažím, vím že dělám spousty chyb ale snažím se z toho vždycky ponaučit. Budu se snažit, budu si tě hlídat, rozmazlovat si tě a už tě nenechám odejít."

Tohle už sliboval nespočetněkrát. A vždy to porušil.

"Tohle už jsem slyšela tolikrát." spíše jsem to zašeptala, ale on to slyšet mohl. "Neměl by jsi slibovat něco o čem víš, že není možné to neporušit."

"Já -" nevěděl co říct. Bylo ticho.

"Odpoledne bychom mohli zajet pro moje věci, co říkáš?" usmála jsem se na něj a on vypadal, že se mu ulevilo.

"Dobře." oplatil mi úsměv a políbil mě na rty. Nečekala jsem to, byla jsem trochu zaskočená.

"Miluju tě." zašeptal. Odpověděla jsem mu slovy 'já tebe taky' a líbala ho dál.

"Nestalo se ti něco za tu dobu - no když jsme nebyli spolu?"

"Všechno bylo v pořádku." ujistila jsem ho a on si se mnou propletl prsty.

"Moc mě to m-" přerušila jsem jeho slova.

"Ne, už o tom nemluv."

"Dal bych cokoliv za to, abych to mohl udělat všechno jinak." podíval se před sebe a jeho pohled byl upřený na zdi.

"Harry notak, já nad tím přemýšlet nechci. Prostě se tak stalo, už s tím nemůžeš udělat nic." byl zticha, jediný zvuk, který vydal bylo povzdechnutí.

Vzala jsem mu ruku a položila si jí na bříško. Jeho pohled se hned změnil, zářili mu oči, jeho pusa se roztáhla do širokého, krásného úsměvu.

"Chtěl by jsi vědět pohlaví a nebo chceš aby to bylo překvapení?" zeptala jsem se ho. Tohle mě zajímalo už takřka od začátku.

"Ja nevím, ale bylo by fajn vědět co to bude nebo ne? Představ si, že by jsme nakoupili všechno do růžova a byl by to kluk." pousmál se a já s ním. "Bylo by to vtipný."

"No myslím, že bude lepší když budeme vědět jestli to bude holčička nebo chlapeček." řekla jsem a políbila Harryho. "Víš na co se taky těším?"

"Na co?" políbil mě znovu.

"Na ty nákupy. Musíme koupit postýlku, kočárek a oblečení a -"

"Zlato klid, máme na to víc jak pět měsíců." usmál se.

"To je jedno, uteče to jako voda."