call me daddy 2 » h.s.

104.

Všechno to uběhlo tak rychle a my s Harrym už byli doma. Vlastně jsme odjeli o pár dní dřív. Harry musel totiž do Práce, mně to ani vlastně nevadilo. Stihli jsme toho spolu spoustu projít a odnesla jsem si spoustu zážitků. Byla jsem ráda, že mi Harry umožnil podívat se někam dál.

Seděla jsem v kuchyni a popíjela čaj, posledních par dní mi nebylo dvakrát dobře.

Harry byl už přes tři hodiny v práci, neměla jsem co na práci tak jsem si pustila televizi.

-

"Zlato, jsem doma!" pozdravil mě Harry z chodby.

"Ahoj."

"Jak je ti?" Harry nebyl rád, že musí do práce když je mi špatně. Chtěl se mnou být doma.

"Pořád stejně, dneska jsem zvracela."

"Nechceš vzít k doktorovi?"

"Ne, to je zbytečný. Ale něco bych od tebe potřebovala." přesunula jsem si nohy k tělu.

"Cokoliv."

"Mohl by jsi mě zavést do lékárny?"

"Nikam tě nepustím, řekni mi co potřebuješ a já ti pro to zajedu."

"Harry, prosím."

"To je to tak soukromý, že ti to nemůžu koupit já sám?"

"Ne úplně tak soukromý jako spíš - no nevím jak ti to mám vysvětlit, jen mě tam prosím zavez a na nic se mě neptej jo?" snažila jsem se znít co nejvíc přesvědčivě.

"A můžu tam jít aspoň s tebou?"

"To taky ne." vtiskl jsem mu pusu na rty.

"Proč ne?"

"Žádný otázky."

"Dobře, chceš tam zajet hned?"

"Pokud ti to nebude vadit. Chtěla bych tam jet co nejdřív." vzala jsem ho za ruce. "Ale asi budeš unavený."

"Jsem použitelný do tý doby než sebou hodím na postel, pak už se mnou nic neuděláš."

"Dobře, já se obléknu a můžeme jet."

"Stejně mě zajímá pro co si jdeš."

"Později ti to řeknu, o to se neboj." usmála jsem se a vydala se do pokoje kde jsem na sebe hodila tepláky a lehkou mikinu. Seběhla jsem schody dolů a měla namířeno rovnou do auta, kde na mě už čekal Harry.

Byla jsem si jistá tím co mi je. Vlastně jsem si byla víc než jistá. Věděla jsem to.