call me daddy 2 » h.s.

130.

"Měl by jsi jít." řekla jsem.

"Myslel jsem, že -" nepokračoval. Jen se tak zvláštně zatvářil. "Bude to ještě někdy jako dřív?"

"Já n - nevím."

Zvedl se, dal mi malinkou pusu na čelo a odešel.

Harry

Když jsem si uvědomil, se znovu odcházím domů a bez ní, bylo mi divně.

Ta představa, že jí prostě nemůžu políbit - zabíjelo mě to. Když jsem jí viděl v těch dveřích a uviděl jsem její bříško, které bylo zase o něco větší než když jsem ji viděl naposledy, chtěl jsem vrátit čas. Chtěl jsem se vrátit zpět do toho dne kdy mi volala Natali a všechno to udělat jinak. Nejraději bych si nafackoval.

Vlastně jsem dal přednost cizí ženské před vlastní rodinou.

"Sakra!" bouchl jsem do volantu. Byl jsem nehorázně naštvaný.

Nic z toho by se nemuselo stát, jenže to by jsem nesměl být debil. Mohli jsme být doma, užívat si to, že jsme spolu.

Chtěl jsem tyhle chvíle trávit s ní, potřebuji jí stejně tak jako ona potřebuje mě.

Nevím co mě to napadlo, ale vzal jsem do ruky telefon a doufal, že to vyjde.

*Chtěl bych tě zítra vzít na večeři. -H*

Chvíli jsem váhal jestli to bude mít cenu, no nakonec jsem to poslal a čekal na její odpověď.

*Nevím jestli je to dobrý nápad, Harry. -N*

Po těch nejdelších dvou týdnech v mém životě jsem s ní potřeboval být co nejvíce.

*Vyzvednu tě zítra v šest, prosím. -H*

Pokud odepíše, že půjde, zítra to bude nejhezčí večer v jejím životě. Užije si to, udělám pro to vše.

*Dobře, ale nevím co si od toho slibuješ. -N*

Když jsem si přečetl druhou část té zprávy, jakoby ve mně něco zhaslo. I ten nejmenší plamínek naděje. Cítil jsem se divně, prázdně. Co když se nic nezmění? Co když se to všechno zítra jen zhorší?

*Chci aby jsi věděla, že já se tě bez boje nevzdám. -H*

Udělám vše pro to aby změnila názor, chci jí mít doma u sebe.

*Na to jsi měl myslet dřív Harry. -N*

Můj největší problém je, že já si všechno uvědomuji moc pozdě.