call me daddy 2 » h.s.

132.

Stála jsem tam jako přikovaná k zemi. Srdce se mi rozbušilo a mé tělo polil pot.

Niall tam stál a díval se na mě. Jeho oči zajímalo jen moje břicho. Chtěla jsem utéct pryč, někam hodně daleko.

"Nicol?" nebyla jsem schopná odpovědět. "Ty jsi - jsi těhotná?"

"Já -" chtěla jsem něco říct, ale prostě to nešlo.

"Tohle - já, asi bych měl jít." v obou rukách držel krabičky s jídlem. Nejspíš mi chtěl udělat radost.

Když jsem se mu podívala do očí, leskli se mu. Chtěl snad plakat?

Niall si prohrábnul vlasy a těžce vydechl. Pak už se jen otočil a zmizel.

Tohle se stát nemělo, ne takhle.

Co si o mě myslí?

Zavřela jsem dveře a šla do obýváku, vypnula jsem televizi.a všude zhasla světla. Popadla jsem kabelku, dala si do ní všechny potřebné věci, vzala jsem si na sebe lehkou bundu a rozhodla se, že na Harryho počkám venku. Potřebovala jsem jít na vzduch.

Zhruba po deseti minutách se tady objevilo Harryho auto. Hned z něj vystoupil a šel ke mně.

"Ahoj." pousmál se.

"Ahoj." pozdravila jsem s mírným úsměvem.

"Můžeme?" optal se a otevřel mi dveře od auta. Přikývla jsem a jeli jsme k Harrymu.

Zdálo se mi to zbytečné, hodinu jel sem a teď zase jede zpět. Potom mě stejně bude muset znovu odvést domu.

"Uh, jaký jsi měla den?" odvrátila jsem pohled od okénka a podívala se na něj.

"Myslím, že mohl být lepší." odpověděla jsem pravdivě.

"Stalo se něco?"

"Nic zvláštního, jen je mi už od rána špatně."

"Jak špatně?" podíval se na mě a pokrčil obočí.

"Nevím, prostě špatně. Nic jsem nejedla."

"A zvracela jsi?" byl starostlivý.

"Ne to ne."

"To je dobře." jeho jedna ruka už nebyla na volantu, byla na mém stehně. Ošila jsem se.

"Promiň." zašeptal a dál se věnoval řízení.

-

"Chutnalo ti to?" optal se mě Harry s úsměvem na rtech.

"Bylo to výborný, děkuju." posadili jsme se do obýváku a Harry nám nalil nějaké pití.

"Jsem rád, že jsi tady." vydal ze sebe.

"Byl to příjemný večer."

"To jo." jediná otázka v mě hlavě byla ta, jestli mě odveze domů.

"Harry?"

"Hmm?"

"Odvezeš mě už? Je pozdě a ráda bych si šla lehnout, jsem unavená." promnula jsem si lehce oko a začala zívat.

"Můžeš být tady." byla na něm vidět lehká nervozita.

"Uh, to nevím." pokrčila jsem obočí.

"Můžu ti ustlat v jednom z pokojů pro hosty a nebo - nebo můžeš spát v ložnici a já půjdu do toho pokoje." tohle bylo od něj hrozně milé.

"Já - myslím, že mi bude stačit ten pokoj pro hosty." pokrčila jsem rameny. "Ale děkuju."

"Nemusíš mi děkovat." pousmál se a napil de ze své skleničku.

"Tak - já si jdu lehnout."

"Nechceš půjčit něco na spaní?" zeptal se a šel za mnou.

"No, klidně mi bude stačit nějaké obyčejné triko."

"Dobře, donesu ti ho." podívala jsem se mu do očí a nastalo takové to divné ticho. Zčervenala jsme se.

"Já teda jdu."

"Eh, hned ti ho přinesu." prohrábl si vlasy a byl pryč.

Já jsem došla do pokoje, rozsvítila lampičku a čekala až mi Harry donese triko.

"Děkuju." vděčně jsme se na něj usmála. "Dobrou noc."

"Dobrou noc."

Když odešel, převlékla jsem se a zachumlala se do peřin.

Cítila jsme Harryho typickou vůni, která byla cítit z jeho trika. Nejkrásnější vůně na světě.

Najednou mi tekla slza po tváři a mě bylo všechno tak zatraceně líto.