call me daddy 2 » h.s.

96.

Lidi chtěla jsem vám nějak dokázat, že si moc vážím toho co jste pro mě udělali. Nikdy bych nevěřila ze tahle storka bude mít tolik přečtení ♥ DĚ KU JU
Doufám, že vám to těmi 1283 slovy co jsem teď spatlala dohromady, dokážu♥
ilysmmd♥
-užijte si čtení (:

"To s tím stěhováním, myslel si to vážně?" zeptala jsem se Harryho zatímco jsme se připravovali na odpolední grilování. Řekli jsem si, že by nebylo špatné udělat menší posezení. Měla by přijít Lisa s Mikem a dvojčaty, Harryho táta a nějaký Harryho kamarád, kterého jsem já neznala.

"Bylo by to fajn ne?"

"To jo, ale to se chceš jen tak zbalit a všechno tady nechat?"

"Klidně, hlavně abychom byli někde kde nás nikdo nebude pořád otravovat. Už mě štve jak se o nás všechni starají."

"O tom jsem nepřemýšlela." řekla jsem popravdě.

"Nebo se nemusíme hned stěhovat ale třeba se jet někam podívat. Někam dál, do zahraničí. Třeba na měsíc." řekl a připravoval gril. "Chtěla bys?"

"To není špatný nápad."

"Potom si o tom můžeme popovídat hm?"

"Dobře." stoupla jsem si na špičky a objala jsem ho zezadu, přecijen byl o dost vyšší než já.

"Moc tě miluju Harry."

"Já tebe, zlato, moc." otočil se ke mě a políbil mě na rty. Miluju tyhle chvíle.

Škoda, že jich bylo v poslední době tak málo.

"Myslím ze už je tady Lisa." řekla jsem když jsem viděla jejich auto na příjezdové cestě.

"Jsou tu brzo, ale nevadí."

"Jdu za nimi." Harry přikývl a šel domů.

"Ahoj." řekla jsem a pohladila holky po vlasech.

"Ahoj!" vypískli obě na jednou.

"Ahoj zlato." řekla Lisa s Mikem naráz.

"Kde je Harry?" zeptal se Mike. Ti dva se hrozně rozumí.

"Měl by být ve vnitř, běž se tam podívat." přikývl a šel. Holky běželi za ním.

"Jak ses měla?" zeptala se Lisa s velkým úsměvem na tváři. Byla šťastná.

"Já celkem dobře ale ty vypadáš úplně úžasně. Co se stalo? Úplně záříš." usmála jsem se.

"Tomu neuvěříš."

"Něco nového?"

Natáhla ke mně ruku. Na prsteníčku se ji třpytil prstýnek.

"Děláš si srandu? On tě požádal o ruku? Kdy, kde?"

"Jo požádal. Před pár dny, bylo to tak krásný. Vzal mě na večeři a pak - no to je jedno. Panebože na tenhle den jsem čekala tak dlouho. Jsme spolu tři a půl roku, máme dvě krásný děti, co víc si přát?" vlastně jsem ji to záviděla. Záviděla jsem ji její bezstarostný život, měla všechno co by si každá žena přála. V hlavně se mi začalo znovu vybavovat to období kdy i já čekala miminko. Nechtěla jsem na to myslet ale čím víc jsem to nechtěla tím víc jsme a to myslela. Začali se mi plnit oči slzami.

"Děje se něco?" objala mě.

"Ne, ne, jen - moc vám to přeju, vážně. Jsem šťastná za tebe." opravdu jsem ji to přála. Ona si to zasloužila "Promiň, musím si odskočit."