Secret •Martin•MenT•Kovy•

1

Asi čekáte že vám řeknu: Ahoj jmenuji se Emily Janecká.Je mi šestnáct let. Mám spoustu kamarádů, Milujícího kluka a úžasný život dospívající holky. Ale můj život takový zatím není. Kéž by byl.

Stojím před zrcadlem a koukám na sebe. Koukám na svůj obličej, který už delší dobu postrádá smích. Koukám na svoje nohy plné modřin a tenké ruce které se nedokážou bránit. Dlouhé hnědé vlasy a hnědé, věčně uslzené oči.

Dnes jdu zase do školy. Pololetní prázdniny skočily. Usmála jsem se s nadějí že všechno bude dobré a vyšla jsem ven z domu. Po cestě jsem jako vždy poslouchala písničky. Došla jsem ke škole a snažila se co nejrychleji dojít do třídy. U dveří mě chytil za rameno. Moc dobře jsem věděla kdo to je. Nikdo jiný by to ani být nemohl. Otočila jsem se a uviděla ty jejich falešné úsměvy. ,,Těšila ses do školy?" Řekl jako kdyby ho to zajímalo. ,,Nech mě prosím" Prosebně jsem se na něj podívala. ,,Ovšem" Pustil mě a zákeřně se usmál. ,,Tak po škole puso" Oba šli do třídy. Ten kluk se jmenuje Lukáš. Má hodně kamarádů, ale jeho nejlepší kámoš je Denis. Nijakto nehrotím. Však ono je to jednou přejde.

Šla jsem do třídy a zamířila rovnou ke své lavici. Vytáhla jsem si učebnice a už jen čekala až zazvoní. Do třídy vešla naše učitelka na češtinu. Začala s učivem a já ji jen poslouchala a zapisovala si věci které byly na tabuli. Začala jsem si do sešitu kreslit a za chvíli jsem i přestala učitelku vnímat. ,,Janecká?!" Vykřikla nepříjemně učitelka.Zvedla jsem hlavu a podívala se na ni. ,,Zopakuj mi co jsem právě řekla" Přísně se na mě dívala. ,,No-J-Já" Koktala jsem. ,,Zase nedáváš pozor. Už nevím co s tebou mám dělat" Propalovala mě pohledem. ,,Omlouvám se já-" Nedokončila jsem větu. ,,Radši nic neříkej, není to-" Přerušil ji někdo kdo právě vešel do třídy. Byl to Chlapec který byl o hlavu vyšší než učitelka. ,,Dobrý den. Byl jsem ještě v ředitelně" Řekl a usmál se. ,,To je v pořádku. Budeš sedět.." Učitelka se rozhlédla po třídě. ,,Sedni si tam." Ukázala na moji lavici. V tu chvíli jsem myslela že ji zabiju pohledem. Vyhovovalo mi sedět sama. ,,Třeba Slečna Janecká bude konečně dávat pozor" Povrchně se na mě podívala. Chlapec si vedle mě sedl a vytáhl si věci z tašky. 

,,Ahoj" Řekl tiše aby ho učitelka neslyšela. Neodpovídala jsem. Nepotřebuji aby mě učitelka dala poznámku. ,,Jsem Martin" Ignoroval můj nezájem. ,,Emily" Konečně jsem se na něj podívala a on se usmál.

Zazvonilo a já zůstala v lavici s mobilem v ruce. celou doby jsem jen projížděla instagram. Periferním viděním jsem viděla jak mě Martin sleduje. ,,Jmenuju se Martin" Ozval se. ,,Já vím" Nechápavě jsem odpověděla. ,,To je moje jméno na insta, Tak mi dej follow" Zasmál se. Musela jsem se uchechtnout nad jeho skvělým jménem. Vyhledala jsem si ho a prohlédla si jeho fotky. Měl spoustu sledujících. Začala jsem ho sledovat taky. Začali jsem si povídat. 

Byl už konec vyučování. Dnešní den uběhl docela rychle. S Martinem jsme se začali více bavit a docela si i rozumíme

Ahoj..
Je to první příběh tak snad se bude líbit..
Omlouvám se za chyby
Budu je opravovat po ukončení..
Budu moc ráda za vote a komentář❤

Enjoy♥

(530)