Secret •Martin•MenT•Kovy•

41

Tak zhruba za dvě hodiny tu Honza bude a já nemám nic na sebe. Už celou věčnost prohrabuju skříň, ale nic jsem nenašla. Kéž by tu byla Mal. Ta by věděla. Bohužel dnes nemá čas, a tak si musím poradit sama. Pustila jsem si k tomu písničky a dál stála před skříní.

Nakonec jsem si na sebe vzala silonky, černou sukni a černé tričko s kytičkami a dlouhým rukávem. Vlasy jsem si zapletla do copu a dala si linky a řasenku.

Za pár minut už tu byl Honza. Dala jsem si boty a vyšla jsem ven.
,,Ahoj" dala jsem mu pusu.
,,Ahoj" usmál se a šli jsme do auta.
_______
Po večeři jsme šli do města. Pár obchodů bylo ještě otevřených. Sem tam nějaký člověk. Sedli jsme si na lavičku před MCdonaldem, který byl ještě otevřený. Uvnitř sedělo pár lidí. Chvíli bylo ticho. ,,Nedáme si zmrzlinu?" navrlh a podíval se na mě.
,,Jasně" Usmála jsem se. Na zmrzlina mám opravdu chuť. Je jeden z teplejších večerů, a tak mi zima ani nebude.
,,Zajdu pro ni. Počkáš tady? Zajdu si ještě na záchod"  hodil hlavou směrem k MCdonaldu.
,,Jojo. Já počkám" usmála jsem se a on šel. Vešel dovnitř a už jsem ho neviděla. Chvíli jsem tam seděla a dívala se kolem sebe. V dálce bylo pár lidí. Šli směrem ke mě. Byli to tři kluci. Byli pár metrů ode mně a já jim konečně uviděla do tváře.
,,Jaká náhoda" zasmál se.
,,Co tu chcete?" Řekla jsem s pevným hlasem.
,,Chtěli jsme tě jen pozdravit" Řekl nevině.
,,Jak víte že tu jsem" nervozitu jsem nedávala najevo, ale uvnitř jsem se hrozně bála. Bála jsem se co příde.
,,To není důležité" šel blíže ke mě. ,,Proč mě prostě nenecháte být?" Můj hlas byl roztřepaný.
,,Baví nás to. Jsem prostě takový" nadzvedl ramena a usmál se.
Chytil mě za vlasy a obličej dal k tomu mému. ,,Líbí se mi se na tebe dívat. Jak trpíš" řekl chladně. Vytáhl mě na nohy a druhý se postavil za mě. Třetí nás jen pozoroval. Nic nedělal.
Denis mě kopl zezadu do lýtka. Spafla jsem na zem. Na kolena. Ucítila jsem štiplavou bolest. Hlavu jsem měla sklopenou. Podívala jsem se na něj. Jeho ruka byla nade mnou. Přibližovala se a já si rukama zakryla hlavu. Praštil mě. Náraz zpomalily moje ruce. Tedy spíše moje prsty. Neskutečně to zabolelo. Začaly mi téct slzy a já spadl na záda. Otevřela jsem oči a uviděla je oba nad sebou. Smáli se. Denis mě kopl do břicha. Pak znovu a znovu. Svíjela jsem se bolestí. Nakonec přistoupil i Lukáš a Silně mě kopl do hlavy. Hlava mě rozbolela a já zavřela oči.
,,Jdeme, než nás někdo uvidí" Ozval se někdo a všichni utekli. Pomalu jsem se snažila zvednout. Chvíli mi to trvalo. Naštěstí jsem byla jsen kousek od lavičky, a tak jsem se na ní posadila a opřela se. Nevydržela jsem mít otevřené oči. Jakoby jsem pomalu usínala.
,,Em.. Hej Em!" slyšela jsem Honzův hlas. Otevřela jsem oči. Vypadal docela vyděšeně. ,,C-co se stalo?" chytil mi hlavu. ,,Notak, Emily" lehce se mnou zatřásl. ,,Já nevím" řekla jsem tiše.
,,Vezmu tě do nemocnice" vzal mě do náručí a šel se mnou k autu. ,,Em. Nesmíš usnout, slyšíš?" jeho hlas jsem pomalu přestávala slyšet. Oči se mi zavřely a já usnula.
_______

Probudila jsem se v malé bílé místnosti. Hrozně mě bolela hlava. Rozhlédla jsem se po místnosti. Byla tma. Honza ležel hlavou na posteli vedle mích nohou. Natáhla jsem se na stolek kde jsem viděla svůj telefon. Podívala jsem se kolik je hodin. Ruce se mi třepaly. Jednu ruku jsem měla obvázanou a ta druhá neudržela pořádně telefon. Z těží jsem ho zapnula. Byl dvě ráno. Telefon jsem chtěla vrátit zpět, ale neudržela jsem ho a on spadl. Chtěla jsem si ho podat. Natáhla jsem se a najednou se mi udělalo hrozně špatně. Naštěstí jsou v každém pokoji záchody takže jsem se zvedla z postele a snažila se tam dojít. Hlava se mi motala a podlamovaly se mi kolena. Padla jsem na zem a opřela se o záchod. Začala jsem zvracet. Bolelo mě břicho při každém nádechu.
,,Emily?" zaklepal Honza na dveře. Postavila jsem se a zamotala se mi hlava. Zavřela jsem oči a spadla.
_______
Probudily mě hlasy. Otevřela jsem oči. Opět jsem ležela na posteli. Tentokrát mi už z ruky vedly hadičky.  Hlasy se ozývaly z chodby. Byly hlasité. Někdo vešel dovnitř. Byla to žena. ,,Ahoj Emily. Jal se cítíš?" zeptala se mě. Nejspíš to byla sestra. ,,Bolí mě hlava" sáhla jsem si na ni. Byla obvázaná.
,,Máš silný otřes mozku. Radši nevstávej. Aby to nedopadlo jako v noci" usmála se.
,,Kde je Honza" zeptala jsem se jí.
,,Ten chlapec tu byl celou noc. Nechtěl odejít. A teď čeká na chodbě. Zavolám ti ho" znovu se usmála a odešla pryč.
,,Ahoj" šel rychlím krokem ke mě. Dal mi pusu a usmál se.
,,Jak ti je?" sedl si na židli vedle postele. ,,No už líp" usmála jsem se na něj.
,,Co se včera stalo?" starostlivě se zeptal. ,,Nic si nepamatuju" zalhala jsem.
,,Fakt nic?" Zeptal se znovu.
,,Jen to že jsi mi nedonesl tu zmrzlinu" zasmála jsem se.
,,Vynahradím ti to" zasmál se se mnou.
,,Jsem rád že jsi v pořádku" chytil moji ruku a pevně ji stiskl.
,,Doktor říkal že si se nejspíš bouchla do hlavy, ale máš zlomené prsty. Nespadla si?" Zeptal se mě a starostlivě se na mě díval.
,,Opravdu si nic nepamatuju. Možná jsem spadla. Já ani nevím." nadzvedla jsem ramena.
,,Chvíli tě nechám osamotě a ty skončíš v nemocnici" uchechtl se.
,,Budu tě muset hlídat" políbil mě.
,,Letím za dva nebo tři dny do Japonska. Kvůli reklamě. Je to na dva týdny. Pojedeme do několik měst" Řekl trochu sklesle.
,,Budeš mi chybět" Usmála jsem se.
,,Ty mě taky. Budu ti volat"
________

,,jak dlouho tu budu muset být" řekla jsem otráveně.
,,Slečno, Měla jste otřes mozku. Jen tak vás nepustíme" Odpověděla velmi nepříjemně.
Povzdechla jsem si a vzala telefon. Nemám tu co dělat. Honza by měl dojet každou chvílí.

Po chvíli někdo zaklepal a otevřely se dveře.
,,Nazdaar Emile" vtrhli do pokoje Martin a Kája.
,,Ahojte" úsměvem jsem odhalila svoje zuby. Byla jsem opravdu ráda že jsou tady. Konečně tu nebude taková nuda.
,,Honza nám všechno řekl. Přišli jsme tě trochu zabavit ať ti to rychleji uteče." sedli si oba ke mě. ,,To potřebuju, je tu hrozná nuda" Řekla jsem.
,,A jak dlouho tu budeš?" zeptal se Kája.
,,Nevím. Už bych ale chtěla domů" vzdychla jsem.

Kluci tam se mnou byli asi dvě hodiny. Potom už museli domů. Pouštěla jsem si videa které mě Martun doporučil. Většina byla jeho. Dívala jsem se i na Vlog z Ameriky. Bylo super si to zase připomenout.

Do pokoje vešla sestra. Naštěstí to nebyla ta protivná ženská. Tahle byla hodná.
,,Jak dlouho tu ještě budu?" zeptala jsem se jí když mi dávala jídlo na stůl.
,,No to popravdě nevím. Zeptám se pana doktora" odpověděla a usmála se.
,,A nemohla bych domů už dnes? Jsem tu už dva dny. Je mi dobře" usmála jsem se na ni a prosebně se podívala.
,,Přimluvím se za tebe u doktora" mrkla na mě a odešla.

Za pár minut došla s úsměvem na tváři. ,,Doktor tu bude za chvíli. Mezitím se převleč" podala mi moje oblečení. Vzala jsem si ho a začala se oblékat.

Už jsem byla oblečená a balila jsem si těch pár věcí co jsem měla a co mi  Honza donesl.

,,Dobrý den slečno" Vešel do pokoje doktor.
,,Dobrý den" pozdravila jsem ho a šla si obout boty.
,,Takže, neměli bychom vás pouštět domů takto brzo, ale sestra mě ujistila že máte doma někoho kdo by byl s vámi" Řekl otázkou a já jen přikývla.
,,Dobře tedy. Do školy tento týden nepůjdete. Prsty jsou zlomené, takže se brzo zahojí a hlava by měla být v pořádku." Oznámil mi a já mu poděkovala.

,,Ahoj" pozdravila jsem Martina, který pro mě dojel k nemocnici. Objal mě a já nasedla do auta. Honzovi jsem nevolala, protože jede dnes do toho Japonska.

,,Kam jedeme?" zeptala jsem se, když jsem viděla že nemíříme ke mě domů.
,,Musím ještě do obchodu. Doma nic nemáš" zastavil a odešel.

Doma jsem si hned sedla na gauč. Konečně doma. Řekla jsem si. Martin tu zůstal se mnou. Udělal nám večeři a pak jsme se koukali na film.

Ráno musel jít do školy. Já pořád s obvázanou hlavou jen ležela v posteli a koukala na filmy.
________

Je pondělí. Dnes musím opět do školy. Martin se pro mě jako každé ráno stavil a šli jsme.

Lukáš se na mě celý den ani nepodíval. Nikdo z nich. Byla jsem ráda.

Po škole jsme šli na pizzu. Já Martin a Kája. Skvěle jsme se bavili. Večer jsme byli ještě v parku. Chybí mi tu Honza. Kluci mě doprovodili domů. Udělala jsem si čaj a sedla si k televizi. Vzala jsem si počítač a zavolala Honzovi. Jelikož je u nich jiný čas tak mohl  volat dlouho. Už jsme volali asi tři hodiny. Byla jsem unavená a hovor ukončila. Šla jsem spát.
_______

,,Jdem do parku?" zeptal se Martin. Přikývla jsem. Po cestě jsme celou dobu dělali blbosti.
Sedli jsme si na nejbližší lavičku. ,,Nechceš spát se mnou zítra u Káji?" zeptal se z ničeho nic. ,,Jasně" Usmála jsem se.

Po dlouhé době. Tuto kapitolu jsem věnovala protože něco byl i její nápad. Takže děkuju. A doufám že se vám to líbilo.
Budu moc ráda za vote a komentář.
Enjoy❤

(1575)