Secret •Martin•MenT•Kovy•

24

Vzbudil nás budík kolem 7. Nasnídali jsme se, vzali naše kufry, odevzdali klíče a vyrazili na letiště. Jeli jsme v našem vypůjčeném autě a po cestě poslouchali písničky. Na letišti na nás čekal muž kterému jsme auto vrátili.

Šli jsme do haly. Měli jsme zhruba dvě hodiny do odletu. Seděli jsme na židlích. Já projížděla facebook. Karel s Honzou natáčeli vlog a Martin jim jen pořád lezl do záběru. Musela jsem se smát, protože to bylo fakt vtipné a Martin byl pro kluky dost otravný ale smáli se taky. po půl hodině Martinova snažení se dostat někomu do vlogu to vzdal a začal natáčet taky. Dnes má Martin otravovací náladu nebo co. Protože celou dobu někoho natáčel nebo mu cpal svoji kameru do obličeje. Za chvíli dotočil a chvíli jsme si povídali. ,,Nejde si někdo koupit něco na pití?" Zeptal se Karel. ,,Ne" Ozvali se jednohlasně Martin a Honza. ,,Já jdu" Zvedla jsem se a z kabelky si vytáhla peněženku.Karel se zvedl taky a zamířili jsme si to pro pití.

 ,,Chceš Colu, Kafe nebo jen vodu?" Zeptal se mě. ,, Asi colu." Řekla jsem a on ukázal na automat vedle mě. Šli jsme k němu a on tam vhodil peníze. Zadal číslo potraviny a vypadla mu cola. On mi ji podal a vhazoval tam další peníze. ,,Děkuju, Ale nemusel jsi mi ji kupovat" Usmála jsem se. ,,Ale já chtěl" Usmál se taky. Šli jsme zpátky a zastavili se u záchodů. ,,počkáš tu na mě?" Ani nečekal na odpověď a už byl pryč. Po pár minutách došel a šli jsme. Cestou jsme se hodně loudali a povídali si. Říkal mi že má v plánu se přestěhovat do Prahy. Mám z toho hroznou radost. Budeme se moct častěji vídat.

,,Třeba se seznámím i s tvými kamarády" Zasmál se. ,,Jo" Falešně jsem se usmála což neviděl. ,,A co ty a Martin?" Zeptal se z ničeho nic. ,,No coby je to můj nejlepší kamarád. Mám ho ráda proč se ptáš?" Podívala jsem se na něj. ,,Ne, to já jen tak... Víš že jsi hrozně super holka? S tebou si můžu povídat o čemkoliv." Usmál se ,,Děkuju. Nápodobně" Šťouchla jsem do něj.

Došli jsme zpět k našim věcem. Kluci koukali do telefonu a když jsme došli tak si nás asi ani nevšimli. ,,Závisláci" Pronesl Karela uchechtl se. 

Už hlásili náš let tak jsme se zvedli vzali si kufry a šli. Nastoupili jsme do letadla. Všichni si hned sedli na svoje místa. Tentokrát každý seděl někde jinde. Já jsem přímo u uličky vedle mě seděla malinká holčička která mohla mít tak šest a vedle ní nejspíš její babička. A vedle mě na druhé straně uličky seděl Honza. Chvíli mluvila letuška něco o bezpečnosti. Připoutali jsme se a já si chvílu povídala s Honzou.

Když se letadlo rozjelo tak Holčička vedle mě začala plakat. Její babička spala a tak jsem se na ni otočila. ,,Proč plačeš?" Mile jsem se zeptala. ,,Když j-já jsem ještě nikdy neletěla" Vzlykala. ,,A ty se bojíš" Zeptala jsem se a ona zakývala Hlavou. ,,Nemusíš se ničeho bát. Když jsem letěla poprvé taky jsem se bála. A nakonec se mi to líbilo". Pořád plakala a tak jsem z kabelky vytáhla malého plyšového králíčka kterého jsem měla připevněného na peněžence. ,,Podívej co mám, líbí se ti?" Ona opět zakývala ale pořád vzlykala. ,,Ale on taky nebrečí. Protože ví že se nemůže nic stát. Půjč si ho. S ním se nemusíš bát." Ona si ho vzala a usmála se. ,,D- Děkuju" naposledy vzlyka. ,,Už nemusíš plakat. A jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se. ,,Nikola" Pípla. ,,Já jsem Emily. Tohle je tvoje babička?" Ukázala jsem na spící paní. ,,Jo ona byla moc unavená".   ,,A ty jsi tu jen s babičkou?" Zeptala jsem se. ,,Jo. Maminka na nás čeká doma. A ty jsi tu sama?" Zeptala se mě milým hlasem. ,,Mám tady kamarády". Ukázala jsem na Honzu který nás celou dobu pozoroval. On se usmál a zamával.

Pak se mě Nikolka vyptávala na spoustu věcí. Naučila mě hrát hry s prsty a já ji naučila pár kouzel. ,,Potřebuju čůrat" Řekla a rozepínala si pás. ,,Půjdeš prosím se mnou?" Zakývala jsem jakože ano a rozepnula si pás. Ona už stála vedle mě a když jsem se zvedla tak mě chytila za ruku a vedla mě k záchodu. vešla dovnitř a já na ni čekala. Vzpomněla jsem si na svoji sestřičku. Hrozně se jí podobala. Hned vedle záchodu byl bufet. Šla jsem tam a koupila lentilky. Nikolka vyšla a šli jsme si zase sednout. Když jsme si sedli tak jsem ji i sebe připoutala a podala jí lentilky. ,,jé děkuju" Usmála se na mě. Za pár minut už jsme přistávali a její babička se probudila. Nikolka ji řekla všechno co jsme dělali a její babička se na mě usmála a moc mi poděkovala. 

když jsme vystoupili z letadla tak jsme všichni čtyři stáli před letištěm a čekali na taxík. ,,Emily!" někdo na mě volal tak jsem se otočila. Nikolka šla s její babičkou za ruku. Doběhla ke mě a já si čupla aby jsem na ni líp viděla. podala mi mojeho plyšáka. ,,Můžeš si ho nechat. s ním se ti už nic nestane" Řekla jsem a usmála se. ,,fakt?. Děkuju" Obejmula mě. Odtáhla se a šla k babičce. Naposledy mi zamávala a vešla zpět do haly. ,,Vidím že sis našla novou kamarádku" Usmál se Martin.

Ani nevíte jak moc jsem ráda že se vám příběh líbí. A to že mi píšete je moc hezké. Mám vás moc ráda♥ 

 A taky budu moc ráda za vote a komentář děkuji☺

A jen jsem se chtěla zeptat jestli někdo nemáte nápad jak udělat novou fotku pro knížku.. ta co je se mi nelíbí a sama nemám nápad. Předem děkuju^^

Enjoy♥

(948)