58

1.4K 122 33
                                    

Pořád jsem si připadal jakoby jsem tady neměl co dělat. Emily první den vypadala že je ráda, ale teď nevím. Jakoby se mě bála. Jakoby se mi bála něco říct. Moc se mnou ani nemluvila. Pořád je naštvaná. Poznám to na ní. Je smutná a moc se ani nesměje. Každou noc se u ní střídáme. Už ji nechceme nechat samotnou. Emily spala a já ji pozoroval. Chyběla mi. A nebudu říkat že ne. Každý den jsem na ni myslel. Zlobil jsem se na ni, ale něco ve mě ji tak moc milovalo. Nedokázal jsem ji nenávidět. Snažil jsem se ji dostat z hlavy ale nešlo to. Neustále se vracely ty nádherné vzpomínky. Ta chvíle, kdy jsem ji uviděl poprvé. To jak jsme se k sobě dřív chovali.

Pomalu jsem usínal. Moje oči se zavíraly a já přestával vnímat všechny zvuky okolo mě.

Probudily mě dveře. Ještě pořád byla tma a já se snažil rozkoukat. Podíval jsem se na její postel a nebyla tam. Hned jsem projel očima celý pokoj. Nikde nic. Kam šla sakra? Vždyť nemůže vstávat z postele.

Vyšel jsem z pokoje a rozhlédl se po chodbě. Nikde nikdo. Jen sestra na recepci, která má noční. Zalezl jsem zpět do pokoje. Šel jsem znovu zkontrolovat postel jestli jsem se náhodou nezmýlil.

Stál jsem v pokoji u okna a koukal jsem ven. Uslyšel jsem cvaknutí dveří a hned jsem se otočil. ,,Lekl jsem se že se ti něco stalo" vydechl jsem když jsem ji uviděl. ,,V klidu Honzo. Byla jsem na záchodě" vlezla si zpět do postele. Došel jsem k ní a posadil se.
,,Em, jestli mě tu nechceš, stačí říct. Já odejdu"
Podíval jsem se na ni. Dívala se na svoje ruce, které měla před sebou.
,,Chápu že jsem ti ublížil. A poznám když tu nejsem výtán. Jen to chci slyšet i od tebe" promluvil jsem když neodpovídala.
,,Já sama nevím. Chci tě tu, ale nevím jak to všechno bude dál" pořád se dívala na svoje prsty. ,,Bude to jako dřív. Všichni čtyři zase spolu" usmál jsem se na ni, ale ona pořád nic.
,,Nic už nebude jako dřív" podívala se mi do očí a já znejistil.

Ráno došel Kája. Chvíli jsem tam byl s nimi, ale potom už jsem musel jít. Vyšel jsem ven z místnosti a šel pryč. Prošel jsem kolem dveří, odkud bylo vidět do jejího pokoje. Zastavil jsem se a otočil se na dveře. Chvíli jsem přemýšlel jestli tam mám jít. Nakonec jsem tam vešel. Postavil jsem se před "okno" a zadíval se do jejího pokoje. Usmívala se. Naposledy jsem se na ně podíval a odešel z pokoje. Šel jsem dál. Uvědomil jsem si že jsem na stole před "oknem" zapomněl mobil. Vrátil jsem se zpět a otevřel dveře. Došel jsem ke stolu a vzal si svůj mobil. Zvedl jsem hlavu a podíval ze znovu do jejího pokoje. Zastavil jsem se. Viděl jsem je tam. Líbali se. Chvíli jsem na ně koukal s kamennou tváří.

Odešel jsem z pokoje a zabouchl dveře. Rychle jsem opustil nemocnici. Proto se chovala tak divně? Proč mi to sakra neřekla?

*Pohled Emily*
Mrzí mě jak se chovám vůči Honzovi. Nemohla jsem jinak. Cítila jsem se s ním divně. Nevím co si o něm mám myslet. Tolik týdnů se neozval a nikdo ani pořádně nevěděl kde je. Pořád jsem se bála jak to bude dál.

Když Kája došel byla tam jiná atmosféra. Už to mezi námi nebylo tak napjaté.

Honza odešel a my jsme si povídali. Vyprávěl mi vtipné historky. Musela jsem se pořád smát. Naklonil se nade mě a políbil mě. Začali jsme se líbat. Bylo to nádherné a nekonečné. Když se odtáhl, usmál se.

Byl u mě asi dvě hodiny. Potom už musel odejít. Byla jsem tam zase sama. Já a moje myšlenky. Bylo tam nesnesitelné ticho. Spát jsem nemohla a jít domů taky ne. Takže jsem tu musela trčet. Za chvíli se rozrazily dveře. Do pokoje vletěla máma. ,,Holčičko moje" chytila se za pusu a doběhla ke mě. Objala mě a já se podívala na dveře kde se objevil táta. Usmála jsem se a mámu víc stiskla.
,,Musíš nám všechno říct" máma se posadila a táta mě pohladil po rameni. Byla jsem tak ráda že jsou tady. ,,Co tady děláte? Myslela jsem že jste na služebce" zeptala jsem se s úsměvem. ,,Volala nám Martinova mamka" pohladila mě s úsměvem.

Řekla jsem jim to co chtěli vědět.  Neřekla jsem jim ale všechno. Spíš jen to, co jim řekl i doktor.  Nechtěla jsem o tom mluvit. Byli u mě chvíli. Snažili se si se mnou povídat. Říkali mi co nového zažili a kde všude byli. Ráda jsem je poslouchala. Sice na začátku mě máma neustále vyslíchala, vyptávala se a spoustu dalších věcí, ale i tak jsem byla ráda že se zastavili.

---------
Dny plynuly jako voda a já stále trčela v nemocnici. Honza sem už nechodí. Nevím proč. Chci se na to zeptat Martina. Jakoby se od nás zase pomalu odtrhával.

Martin dnes došel později. Povídali jsme si o škole. Lukáše i Denise zavřeli do pasťáku. Jelikož jsou ještě nezletilí. Za pár měsíců by jim ale mělo být osmnáct. Vůbec nevím jak to s nimi bude dál. A mělo by mi to být jedno.

,,Proč už sem nechodí Honza?" zeptala jsem se Martina.
,,No já popravdě nevím. Jen mě řekl že už chodit nebude.Nemám to prý řešit" Nadzvedl ramena. ,,A mluvil si s ním od té doby?" Řekla jsem smutněji. Někde v hloubi duše jsem ho tu pořád chtěla. ,,Ne. Znovu" Vzdychl a sklopil zrak. Takže se to zase opakuje. Co se stalo? Vždyť ještě když tu byl, taky byl v pořádku. Jakoby měl pořád nějaké nálady.

--------

Dnes konečně odcházím domů. Už se fakt těším. Chyběla mi moje postel. Sice musím být ještě týden doma, ale to mi vůbec nevadí. Martin mě odvezl domů. Marley byl u Mámy a táty, protože se o něj neměl kdo starat. Doma jsem měla nakoupeno. Bylo to od něj hrozně pěkný. Staral se o mě i když nemusel. Moc dobře vím že se pořád cítí provinile. Několikrát jsem mu už ale říkala že nemusí, že jsem mu vše odpustila. On to ale nenechá být.

Byl tu chvíli se mnou a potom odešel. Šla jsem si lehnout. Byla jsem ráda že se konečně po dlouhé době zase znovu vyspím.

Neustále jsem musela myslet na to, co mi řekl doktor. ,,Dostala jsi se z toho velmi rychle. Udivuje mě to. Připrav se ale na to že to možná není konec." Jak to sakra myslel? Už jsem zdravá. nic mě nebolí. Myslím že se opět spletl.

Omluvám se že jsem to vydala vlastně v sobotu. Vůbec jsem nestíhala. Rozbil se mi mobil, tak musím psát jen na počítači

A Martin konečně udělal maturituuu!! Tak moc jsem mu to přála♥♥

40k!!!!! Vážně?? :o Jste úžasníNejradši bych za to něco udělala. Něco speciálního nebo tak. Klidně mi pište co by jste si přáli a si pak něco vyberu.

Doufám že se vám část líbila a budu moc ráda za vote a komentář. Děkuju
Enjoy

(1170)





Secret •Martin•MenT•Kovy•Kde žijí příběhy. Začni objevovat