Secret •Martin•MenT•Kovy•

57

Doma jsem se najedl a hned padl do postele. Byl jsem tak unavený že jsem hned usnul. 

Probudil jsme se v šest ráno. Mohl bych jít dnes do školy. No nevím, když mě už mamka omluvila. Zavolal jsem Honzovi. ,,Ahoj Honzo, Už jsi tam byl?" Zeptal jsem se ho hned jak to zvedl. ,,Ne, Musím ještě do školy. hned potom tam zajdu"Ozval se z telefonu. ,,Tak fajn, Vyzvednu tě před školou bereš?" navrhl jsem mu a on souhlasil. 

Doma jsem se nasnídal. Do školy nejdu. Nepůjdu tam dokud to nebude vyřešené. Pustil jsem si film a u něj jsme znovu usnul. Vzbudil jsem se a už bylo skoro dvanáct. byl jsem chvíli na mobilu a projížděl instagram. Dlouho jsme nic nepřidal. Prohlédl jsem galerii a rozhodoval jakou fotku bych tam mohl dát. Uviděl jsem fotku s Emily, Honzou a Kájou. Bylo to když jsme byli v USA. Hned jsem ji tam přidal a napsal k tomu popisek. Při vzpomínce na Ameriku jsem se usmál. Byla to nejlepší dovolená mého života.

Ve dvě jsem už čekal před školou. Honza vyšel ze školy a hned nastoupil do auta. ,,Je na tom hodně špatně?" Zeptal se s výčitkami v očích. ,,Uvidíš sám" Rozjel jsem se a on vzdychl. Za deset minut jsme už byli u nemocnice. vyšli jsme z auta za vešli dovnitř. Vyjeli jsme dvě patra výtahem.

*Pohled Honzy*
Martin přesně věděl kudy má jít. Jen jsem ho mlčky následoval. Byl jsem hrozně nervozní. Bál jsem se jak na mě zareaguje. Že se tady jen tak najednou objevím. 
,,Pojď se mnou. Musím ještě za sestrou" Martin zašel do jedné z místností a já šel hned a ním. Jedna stěna byla prosklená. Martin šel k sestřičce a něco tam s ní řešil. Podíval jsem se do místnosti kde byla jedna postel. na té posteli ležela Emily s úsměvem na tváři. Byla Plná modřin a odřenin, ale i přes to se smála. Naproti ní seděl Kája. Smál se taky. Můj pohled se zastavil na jejich rukou. Drželi se. Vypadala opravdu šťastně. Jakoby jsem tu vůbec neměl být. Martin si stoupl vedle mě. ,,Konečně se probudila" Usmál se. ,,Tak jdeme?" Zeptal se a já pořád jen koukal na ně dva. ,,Martine, Já tam jít nemůžu" Nepřestával jsem je sledovat. ,,To nechápu" Došel ke mě se zmateným obličejem. ,,Ty je nevidíš?" Hlavou jsem pohodil směrem k nim. ,,Vypadá s ním tak šťastně. Už mě nepotřebuje. Akorát by jsem ji náladu zase zkazil" Vzdychl jsem. ,,To je blbost" Prohodil Martin. ,,Honzo, ona tě potřebuje. Chybí ji to, co bylo kdysi. Musíš jí aspoň říct to že už víš pravdu" Řekl a já se na něj otočil a přikývl.

Martin vešel do jejího pokoje a zavolal Káju na chodbu. Oba vyšli a když mě Kája uviděl, moc nadšeně se netvářil. ,,Co tady děláš?" Nepříjemně se zeptal. ,,Jdu za ní. Musím ji vidět" Odpověděl jsem už netrpělivě. ,,Celou dobu se o ni nikdo z vás nezajímal" vyjel na nás a mělbpravdu. Pořád jsem váhal jestli nemám odejít. ,,teď jsem tady abych to napravil. Mrzí mě co se stalo" řekl jsem smutně a Martin mě postrčil abych šel dál. Z hluboka jsem se nadechl a chytil za kliku. Vešel jsem dovnitř. Usmívala se a něco dělala na mobilu. S úsměvem zvedla hlavu. Ten ji ale hned spadl. Vypadala překvapeně a i trochu vyděšeně.
,,Ahoj" řekl jsem a dveře za sebou zavřel. ,,Co tady děláš?" řekla tiše. ,,Přišel jsem se ti omluvit. Za to co jsem udělal a jak jsem se k tobě choval." pořád na mě jen koukala a sledovala každý můj pohyb. ,,Jestli chceš tak odejdu" usoudil jsem že mě tam asi nechce.
,,Ne. Nikam nechoď" vyhrkla a já se usmál. Sedl jsem si vedle ní. ,,Tak jak se cítíš?" zepzal jsem se s obavami že mi neřekne nic dobrého.
,,Bolí to, a hodně" ušklíbla se a podívala se na svoje břicho.
,,Nikdy si to neodpustím Em" sklopil jsem hlavu. ,,To je v pořádku. Nezlobím se na vás. Jsem jen ráda že už jsme všichni zase spolu." usmála se. Ten její úsměv mi zak chyběl. Byl jsem rád že se nezlobí ale Já na sebe ano.

Za pár minut došel doktor a s ním nějaký pán.
,,Slečno, tady pán na vás bude mít pár otázek." řekl doktor a ukázal na pána v černé košili. Nakonec doktor odešel. A pán nás pozoroval. Nakonec se posadil a vytáhl si deník a tužku. ,,Pane vy by jste měl odejít" podíval se na mě a já už se zvedal. ,,To je dobrý. Chci aby tu byl" uzvala se Emily a já se znovu posadil. Ona se na mě usmála a podívala se zpět na muže v černém. ,,Takže, teď se vás budu ptát na otázky a vy mi budete muse po pravdě odpovědět ano?" zeptal se a Em přikývla.
,,tak mi o tom něco řekněte" upřel na ni pohled a poslouchal. Em mu tu noc co se to stalo, celou popsala. Bylo hrozný to slyšet. ,,Znala jste je?" zeptal se a ona přikývla. ,,ze třídy" dodala a on si to zapsal. ,,A jména?" podíval se na ni. ,,Lukáš Zapletal a Denis Hájek" řekla aon si to opět zapsal.
,,Trvalo to déle než rok?" ona znovu přikývla. ,,Pokoušelibse vás tu noc znásilnit?" zvedl obočí a Em sklopila hlavu. Přikývla. Ve mě to začalo pěnit. Měl jsem chuť je doslova zabít, když jsem to slyšel.

Výslech skončil a on odešel. Pohladil jsem ji po paži.
,,Všechno bude dobrý" usmál jsem se a ona mi úsměv oplatila. Byl jsem rád že tady můžu být s ní

slib dodržen. Je tu další část.
Nevíte prosím někdo jak se dělají fotky s takovým efektem jako je v na fotce v mediích? Předem děkuju☺

Doufám že se vám líbila a budu moc ráda za vote a komemtář💞
Enjoy❤

(962)