Secret •Martin•MenT•Kovy•

59

O měsíc později

Ležela jsem vedle Káji na mojí posteli. Kája spí a já koukám na bílý strop. Každou chvíli by tu měl být Martin. Má pro nás prej nějaké překvapení.

Zvedla jsem se z postele a šla dolů. Udělala jsem si čaj a posadila se na gauč. Natáhla jsem se pro ovladač a v tu chvíli někdo odemčel dveře. Asi Martin. ,,Ahoooj" Otočila jsem se na něj. ,,čau Emile" usmál se a já se zašklebila. ,,Tak jaké je to překvapení?" zeptala jsem se když si sedal. ,,Kde je Kája?" zeptal se a já ukázala směrem nahoru.
,,Tak ho jdeme vzbudit" zvedl se a já šla za ním. Došel k mému pokoji a pomalu otevřel dveře. Vešel dovnitř a pomalu došel k posteli kde spal. Otočil se na mě se šibalským obličejem. Tiše jsem se zasmála.
Přiblížil se k jeho hlavě a nadechl se a začal křičet. ,,Budíčeeeek" Kája se s leknutím probudil a podíval se na naše vysmáté obličeje. ,,Kreténe"hodil si na hlavu peřinu.
,,notak dělej!" Martin skočil za ním na postel a natáhl se. ,,Už vím proč se ti z tadyma nechce" zasmál se a skopl Káju z postele na zem. ,,Hej!" ozval se ze země. Oba jsme se jen přiblble smáli. Martin se rozvalil na mojí posteli a kája se zvedl ze země. Podíval se na Martina pohledem "jako vážně?!".

,,No. Takže.. Mám pro vás skvělou zprávu" šibalsky se usmál. ,,Koupil jsem nám letenky doooo" schválně to natahoval. Oba jsme už byli napjatí.
,,Do Amsterdamu!" vykřikl. S Kájou jsme se na sebe podívali a pak zpět na Martina. ,,Já jedu" usmál se Kája a oba koukli na mě. ,,Já bych hrozně ráda. Ale co škola" podívala js se na něj. ,,Ze školy nás pustí. Stejně teď nic nepíšeme." mávl rukou. ,,No tak dobře" usmála jsem se. ,,letíme za týden a bude to na deset dní" oznámil nám s radostí. ,,Už se fakt těším" řekla jsem s obrovskou radostí v hlase. Konečně zase někam poletíme.

--------
Zítra brzo ráno musíme vstávat. V pět máme být na letišti. Martin nás vyzvedne.

Šla jsem se umýt. Vyslékla jsem se a vlezla si do sprchy. Pustila jsem vodu a nechala ji na sebe téct. Pustila jsem si vodu na vlasy a dala na ně šampón. Uslyšela jsem jak se dveře koupekny otevřely. Lekla jsem se a zaposlouchala se do kroků mířící blíž ke mě. ,,Promiň, nevěděl jsem že tu jsi. Jdu si jen pro věci" omluvil se mi Kája a já si oddychla že je to jen on. ,,jo, jasný" odpověděla jsem a modlila se aby už odešel. Hrozně jsem se styděla když tu byl. Konečně jsem slyšela jak za sebou zabouchl dveře a já vypnula vodu.

Došla jsem do pokoje a Kája ležel jen v kraťsech na mojí posteli a koukal do mobilu. Podíval se na mě a udělal mi místo na posteli. Lehla jsem si za ním a opřela si hlavu o jeho hrudník. Dal mi ruku kolem ramen a přisunul si mě blíž.

--------
,,Hej?! Vstávejte!" zavolal na nás někdo ode dveří. Pomalu jsem otevřela oči. Někdo na nás ale nepřestával volat. V hlase jsem poznala Martina. ,,Sakra už jsme měli jet!" strhl ze mě peřinu a já se na něj zamračila. ,,To bylo drsný" ozval se vedle mě Kája s rozespalým hlasem. ,,Promiň Martine asi nám nezvonil budík" Promnula jsem si oči a konečně ho pořádně viděla. Tvářil se naštvaně, ale bylo moc dobře vidět jak mu cukají koutky. ,,Měli by jste se vidět" zasmál se a podíval se na Káju. ,,A ty se prosím tě obleč" Zašklebil se na něj a hodil po něm tričko, které leželo na židli vedle postele.

Už jsme byli nachystaní a Martin netrpělivě pochodoval u dveří. ,,V klidu Martine. Letí to až za dvě hodiny" Uchcechtl se Kája nad jeho chováním. vyšli jsme ze dveří a Zavazadla si dali do kufru auta. Nastoupila jsem dovnitř a připoutala jsem se. Martin řídil a já seděla vedle něj. Dnes jsem se s nikým nemusela hádat o místo. Co se děje? v duchu jsem se zasmála.

Dorazili jsme na letiště a vešli do haly. Hned jsme si sedli na volné lavičky. Kufr jsem si neustále hlídala. Byla jsem hrozně unavená. V noci jsem nemohla spát. Tak moc jsem se těšila. Sice ne tak moc jako do Ameriky, ale i tak to bylo velký. ,,Ahoj, Promiň nestíhal jsem" Ozval se někdo za mnou a já se hned otočila. Vyvalila jsem oči, když jsem ho uviděla. Koukal se do své peněženky a něco se z ní snažil vytáhnout. ,,To je v pohodě. Neuletěli jsme" Zasmál se Martin a já strčila do Káji. Ten zvedl hlavu a koukal stejně překvapeně jako já. ,,Eeeh" To bylo jediné co jsem ze sebe dokázala vydat. Stačilo to ale na to aby zvedl hlavu a podíval se na nás. Koukali jsme na něj a on zase na nás. ,,Ty letíš taky?" Zeptala jsem se ho a on přikývl. ,,Nevěděl jsem že letíte taky" Netvářil se moc nadšeně, ale to ani Kája. ,,Neřekl jsem to nikomu z vás" Ozval se Martin a všechny pohledy se přesměrovaly na něj.  ,,No co?" Rozhodil rukama. ,,Chci aby to bylo jako dřív. Nemůžete spolu už nadosmrti nemluvit. Nezapomeňte na to jaká jsme byli parta" Řekl Martin a já si uvědomila že má pravdu. Přece jsem to sama chtěla. Chtěla jsem aby to bylo jako dřív.

Mezi námi bylo ticho a jediný kdo mluvil byl Martin. Snažil se nás rozpovídat, ale moc mu to nešlo. Nikomu do řeči nebylo. Zvedla jsem se a oznámila že jdu na záchod. Už jsem to t nemohla vydržet. Ty jejich pohledy. Musela jsem se na chvíli projít. Šla jsem tedy až k druhým záchodům, které byly dál. Došla jsem tam a opřela se o umyvadlo. Sepnula jsem si vlas do culíku a opláchla si obličej.

Vyšla jsem ven a zároveň se mnou vyšel z pánských záchodů i Honza. Uviděl mě a sklopil zrak. Došla jsem k němu a zastavila ho. Už mě nebaví ty jeho pohledy, které na mě hazí. Chci vědět co jsem mu udělala.
,,Proč se s námi nebavíš. Co jsme ti udělali. A proč jsi tak najednou zmizel?" zeptala jsem se ho když se konečně zastavil.
,,je to tak lepší" prohodil a šel pryč. Znovu jsem ho zastavila. ,,Ne není. Víš jaký to je? Nevím co se mezi námi stalo. Myslela jsem že je vše v pořádku" zněla jsem zoufale a nevzdávala jsem se. Když už spolu máme letět někam na deset dní, tak nechci takto.
,,Já si to myslel taky. Víš jaký to bylo pro mě? Poznal jsem že mě tam nechceš. Celou dobu jsem se cítil jako někdo kdo tam vůbec nemá co dělat. A pak jsem zjistil proč."
Vyhrkl na mě a já ho jen poslouchala.
,,Chodíš s ním. Mohla jsi mi to říct hned a ne ze mě dělat idiota" Byl trochu naštvaný a já si uvědomila jak jsem se k němu v nemocnici chovala.
,,Promiň za to jak jsem se chovala, ale nezapomeň co jsi mi udělal ty. Kája byl jediný kdo si mě vyslechl." vyjela jsem na něj.
,,Myslíš že mě to nemrzí? Každý den se za to nenávidím. Kvůli mě máš teď zdravotní problémy" vzdychl a já se zarazila. ,,Jak o tom víš?" netušila jsem jak se o tom dozvěděl, když jsem o tom nikomu neřekla. ,,To je jedno. Neřeknu jim to ale..Neboj" mávl rukou. ,,Může ti být jedno co mezi sebou máme. Už mě nemiluješ. My dva spolu už nic nemáme" tyto slova se mi tak těžce vyslovovaly.
,,Nikdy jsem neřekl že tě nemiluju" podíval se na mě a já nevěděla co na to mám říct. Nechápala jsem ho. ,,vypadalo to tak"  řekla jsem už ne tak nahlas. ,,Každý den jsem na tebe myslel. Vzpomínal jsem na to jak to s tebou bylo krásné. To už je ale asi pryč" ušklíbl se. ,,Miluješ ho?" pokračoval. Nad touto otázkou jsem se zamyslela. Bylo těžké na ni odpovědět. Sama jsem nevěděla.
,,Já to věděl" zasmál se. ,,Ano miluju ho!" Nedokázala jsem se dívat na ten jeho pohled. Řekla jsem to jen proto, že jsem ho nechtěla nechat vyhrát. Chtěla jsem aby viděl že se mám dobře i bez něj. Moc dobře jsem ale věděla že jsem to řekla jen z trucu. A on to věděl taky.
,,No dobrá. Tak mi řekni až to budeš myslet vážně" s úsměvem  prošel kolem mě. ,,Honzo počkej" zavolala jsem na něj a on se na mě otočil.
,,nemůžeme se normálně bavit? Aspoň to předstírat před Martinem?" prosebně jsem se na něj podívala a šla blíž k němu. ,,Nemusíme to předstírat. Chci se s vámi bavit. Jen jsem si nebyl jistý jestli chcete vy" vzdychl a pak se na mě podíval a mírně se usmál.
,,Takže všechno dobrý?" úsměv jsem mu oplatila a on přikývl.

Došli jsme zpět ke klukům. Ti se skvěle bavili a hned jak nás uviděli tak se zarazili. „Už jste v pohodě?" Zeptal se Martin. Oba jsme přikývli a on se usmál.
,,Letí nám to za pár minut, tak jdeme ne?" Kája se zvedl a my šli i s kuframa za ním. Z jeho výrazu jsem poznala že i on je rád že je to jako dřív.

Tak jsem to stihla dřív a je to tady. Rozhodla jsem se že se můžete ptát na otázky mě a i postav. Tak jen do toho. Odpovídám na všechno.

Doufám že se vám část líbila a já budu moc ráda za vote a komentář.
Enjoy^^

(1570)