Secret •Martin•MenT•Kovy•

46

,,Emily?" zamával mi Martin před obličejem. ,,Haloo! Dnes jsi celý den nějak mimo" řekl a já se na něj podívala. Přemýšlela jsem na Honzou. Celé dny se mi neozval a já nevím co s ním je.
,,Promiň, jsem unavená" promnula jsem si oči.
,,Měla by ses jít vyspat. Doprovodím tě domů" Řekl a rozešel se směrem k mému domu. Šla jsem hned za ním

Před domem jsme se rozloučili a já šla dovnitř. Hned jsem si šla lehnout. Byla jsem tak znavená, že jsem okamžitě usnula.

Probudila jsem se v jedenáct večer. Opět jsem zkontrolovala mobil, ale nic. Ani jedna zpráva nebo hovor. Vzdychla jsem a posadila se. Dostala jsem neskutečný hlad.
Doma jsem neměla nic. Obvykle chodíme jíst do města.

Vzpomněla jsem si že mi Martin ještě něco dluží.

Martine? Musíš hned dojít. Prosím.

Napsala jsem a čekala na odpověď. Vždycky mu to dlouho trvá.

M: Stalo se něco?

E: Ano..a vem s sebou prosím jídlo :*

M:  je mi to jasný:D dojdu co nejdřív.

Mezitím jsem si zapla televizi a posadila se na pohovku. Jelikož už bylo dost pozdě, tak tam nic pořádného nedávali. Zapnula jsem si Smíchov, kde dávali přátele. Miluju ten seriál.

Na Martina už jsem čekala přes hodinu. Klidně by mě nechal umřít hlady.
Za pár minut už jsem slyšela dveře.
,,čaaau" zavolal na mě a já se na něj otočila. V ruce měl krabici od pizzi.
,,Ahoj..už jsem myslela že umřu" zasmála jsem se a on si šel sednout ke mě.
,,Promiň, byl u mě Honza"
Natáhl se pro pizzu.
,,Aha" zarazila jsem se.
,,A co chtěl?" zeptala jsem se. Přišlo mi to hrozně zvláštní.
,,Jen si pro něco dojel, pokecali jsme a tak"
Usmál se a podal mi kousek pizzi. ,,Hmm" Vzala jsem si ji a zakousla se do ní.
,,Stalo se něco?" podíval se na mě nechápavě. ,,Ne nic" zakroutila jsem hlavou.

,,Tak co si pustíme" zeptal se a vzal si do ruky ovladač. Zapnul internet a podíval se na mě. ,,něco kresleného" usmála jsem se. Martin začal hledat a nakonec tam pustil "v hlavě"

Film začal a iba jsme se na něj koukali. V půlce filmu jsem si všimla že Martin usnul. Přitáhla jsem si deku a oba nás přikryla. Po chvíli mi začaly padat víčka taky.

*Pohled Martina*
Stál jsem v místnosti. Okolo mě stáli tři chlapci a dvě dívky. Nikomu nešlo vidět do obličeje. Všichni mě sledovali.
,,Tak si už konečně vyber" zakřičela na mě jedna z dívek. Nechápavě jsem se na ni podíval. Koukali jsme na sebe a někdo za mnou došel. Byl to blonďatý chlapec. Dal mi ruku na rameno a já se na něj podíval. Otočil jsem se opět k hnědovlasé dívce. Ona se otočila a i s jedním z chlapců odešla pryč.  chlapec za mnou se začal nahlas smát. Třetí chlapec nás jen pozoroval a dívka stojící naproti něj, na mě koukala a kroutila hlavou.
Společně s blonďatým chlapcem jsme odešli pryč.
,,Dobře si udělal" řekl chlapec, když jsme stáli na hřbitově a hrdě mě poplácal po rameni. Přiblížil jsem se k hrobu u kterého jsme stáli a snažil se přečíst jméno na náhrobku. Písmo bylo nečitelné. Položil jsem na něj ruku. ,,Omlouvám se" šeptl jsem a po tváři mi steka slza. Otočil jsem se zpět na chlapce, který se pořád jen usmíval. Prošel jsem kolem něj a šel jsem pryč. Ignoroval jsem jeho hlasitý smích. Prostě jsem šel.

Otevřel jsem oči. Už bylo světlo. Emily pořád spala. Šel jsem na záchod. V koupelně jsem si opláchl obličej a vyšel jsem ven. Potichu jsem uklidil talíře a obal od pizzi.
Obul jsem si boty a vzal svoji bundu. Potichu aby jsem ji neprobudil jsem otevřel dveře a odešel jsem. Dnes jsem musel natočit video, proto jsem spěchal domů. Dnes mám nabytý den.

*Pohle Emily*

Probudila jsem se a Martin už doma nebyl. Podívala jsem se na mobil. Pár upozornění z instagramu. Jinak nic. Zase jsem ho odložila a šla do kuchyně. otevřela jsem ledničku. Bylo v ní jen máslo a nějaké marmelády. bleh. Znechuceně jsem ji zase zavřela a šla do pokoje. Převlékla jsem se a vzala si peněženku. Seběhla jsem zase dolů, obula si boty a vzala si bundu. Šla jsem do města něco nakoupit. Venku byla hrozná zima a cesta byla dlouhá. Chtěla jsem si dát do uší sluchátka, ale měla jsem strach vytáhnout ruce z kapes, aby mi náhodou neumrzly.

po nekonečné cestě jsem došla konečně do obchodu. Vzala jsem si košík a začala do něj házet všechno na co jsem měla chuť a co v mojí ledničce chybělo. Stála jsem u regálu s jogurtama a někdo se rychle mihl kolem mě. Podívala jsem se kdo to byl, ale už byl pryč. Vypadal trochu jako Honza. No nic. Došla jsem k pokladně a on tam stál. Vážně to byl Honza. Stála jsem na konci řady daleko od něj. ,,Honzo" Zavolala jsem aby počkal. On mě ale asi jako jediný v obchodě neslyšel. Zaplatil a odešel. Vzdychla jsem si. Rychle jsem zaplatila a odešla. Zamířila jsem rovnou domů. Už jsem byla skoro před domem, ale znovu jsem ho uviděla. Chodil sem a tam před mým domem. Že by ho konečně ten amok přešel?

Tak další část je tady.. Jste fakt skvělí. Už jsme překročili 20k reads. Fakt vás miluju.

5. v kategorii Fan fikce? Vážně.. Plní se mi to co jsem si přála. Děkuju vám moc za vaši podporu a taky za to že tohle čtete Budu moc ráda za vote a kometář a Enjoy <3

(897)