Secret •Martin•MenT•Kovy•

48

Přemýšlela jsem. Nenapadalo mě už nic. Tohle nebude tak jednoduchý. Celé dvě noci jsem nespala. Celý den jsem nejedla. Ležím v posteli a poslouchám písničky nebo přemýšlím. Občas smutek a pláč. Jsem ráda že nemusím do školy. Jsou podzimní prázdniny. Asi bych to ve škole nezvládla. Moje myšlení přeruší časté kručení v břiše. Už bych se měla jít najíst. Pomalu jsem se zvedla z postele a promnula si oči. Protáhla jsem se a zvedla se. Byla jsem úplně zesláblá. Šla jsem do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla a zděsila se. Rozcuchané vlasy. Kruhy pod očima a rudé oči. Opláchla jsem si obličej a vlasy si dala do vysokého culíku. Sešla jsem schody dolů a došla jsem k pultu a opřela se o něj. Otočila jsem se zády k němu a opřela se. Chvíli jsem koukala na prázdný stůl a pak mě něco napadlo. Martin. Jsou kamarádi. Když ne Martin tak Kája. Mohli by mu něco říct. Něco mu vzkázat. Nechci je využívat a vím že to není jejich věc, ale jsou jediná možnost. Najednou jsem měla zase naději. Vyběhla jsem si nahoru pro telefon a sedla si na postel. Vytočila jsem Martina.

M: Ahoj, copak?

E: Ahoj. Něco bych od tebe potřebovala.

M: Noo.. A co?

E: Nemohl by jsi napsat Honzovi?

M: A co bych mu měl napsat? 

E: Jen aby došel ke mě, Aby se mi ozval cokoliv.

M: A proč  mu nenapíšeš ty?

E: Nooo..On, On mi nebere telefon

M: Tak dobře pokusím se. Nevím ale, dlouho jsem ho neviděl ani není nijak online.

E: Děkuju. Jsi nejhodnější. paa

M: Já vím. Ahoj

Seděla jsem na posteli a usmívala se jak blbá. Doufala jsem že to výjde. Opět jsem si lehla na postel a netrpělivě pozorovala telefon. Martin pořád nenapsal ani nevolal už je to hodina. Ani jsem se nešla najíst jak jsem chtěla. Ale už se mi stejně nechce dolů. Přikryla jsem se peřinou a pustila si na mobilu film. Pustila jsem si Harryho Pottera. Film mého dětství.

Film skončil a Martin pořád nic. Bylo mi to docela divné. Ale možná na to zapomněl. To spíš. Vím jaký je. Zítra mu zavolám. Teď už asi stejně spí. Vypadá to že je už noc. Ani jednou jsem se nepodívala na hodiny. Vzala jsem si telefon. 21:18 Takto není zas tak pozdě. Ale i tak to nechám na zítra. Dnes bych konečně mohla usnout. Mám dobrý pocit. Aspoň něco jsem pro to udělala.

Dnes jsem konečně usnula. Bohužel až ve tři ráno, ale aspoň něco. Ráno mě probudil Marley skákajíc na moji postel. pomalu jsem otevřela oči. Podívala jsem se na telefon. 6:07 Spala jsem asi tři hodiny. Lepší než nic, ale i taky bych pořád spala. Slezla jsem z postele a oblékla si tu nejvolnější mikinu co jsem měla. Černé legíny a šla jsem dolů.Napila jsem se a vzala si jablko. Marley už netrpělivě čekal u dveří. Šla jsem za ním, obula se a zapnula mu vodítko. 

Vyšli jsme z domu. Bylo chladno. Litovala jsem že jsem si nevzala i bundu, ale už se mi nechtělo vracet. Obešli jsme ulici a šli jsme zase domů. Pustila jsem ho do domu a podívala se na mobil. Martin byl online. Je divné že tak brzo. Asi se za ním stavím. Dlouho jsem tam nebyla a navíc potřebuju co nejrychleji mluvit s Honzou. 

Znovu jsem vyšla ven a zamkla. Šla jsem směr Martinův barák. Bylo klasické podzimní počasí. Prostě bylo hnusně. U vchodu někdo byl, a tak mi podržel dveře. Vyběhla jsem pár pater a postavila jsem se ke dveřím. Zazvonila jsem. Znovu. Dveře se otevřely. Martin stál opřený o futra a z jeho pohledu nešlo nic vyčíst. ,,Ahoj" Usmála jsem se na něj a doufala že mi úsměv oplatí. ,,No ahoj"Řekl nepříjemně. Asi jsem ho vyrušila z něčeho důležitého. ,,Můžu k tobě?" Zeptala jsem se ho s tázavým pohledem. ,,Teď se to nehodí" Řekl a já se zarazila. Nikdy mě neodmítl. Co se to tu děje? ,,No..Tak fajn. A už jsi prosím mluvil s Honzou?"Opatrně jsem se ho zeptala. Vypadalo to že by byl schopný mě seřvat za to že dýchám. ,,Jo Mluvil" Řekl opět nepříjemně. ,,A co teda?" S nadšením jsem se ho zeptala. On ale moc nadšený nebyl. ,,Nechce s tebou mluvit" Prostě odpověděl. ,,A ani se mu nedivím" Dodal a já se zarazila. ,,P-proč" Nechápavě jsem se ho zeptala. ,,Ještě se ptej. Tohle bych od tebe nečekal" Zakroutil hlavou. Ale ne. Znovu ne. Snad tomu taky nevěří. Prosím jen to ne. ,,Nic z toho jsem neudělala" Vydechla jsem. ,,A jak to teda bylo?" Zeptal se s vážným tonem v hlase. Že by konečně někdo kdo mě opravdu vyslechne? Řeknu mu to všechno. Ať si o mě myslí cokoliv. Horší jak teď to být nemůže. ,,S Kaylem jsem byla jen venku. Lukáš nás vyfotil. Žádná z těch fotek není pravdivá. Nechtěla jsem aby ses s ním bavil. Celou dobu mu šlo jen o to, aby mi ublížil. O nic jiného mu nejde Martine" Řekla jsem mu to nejdůležitější. Spadl ze mě veliký kámen. Konečně jsem mu to mohla říct. ,,A to ti mám věřit?" Řekl a mě se zastavil dech. Nechápala jsem to. On mi nevěří. Už nevím co mám dělat. ,,Říkám ti tady pravdu. Proč jsem asi byla v nemocnici." Už jsem nevěděla jak mu to víc dokázat. ,,Lukáš mě před tebou varoval. Říkal mi že tohle už jsi jednou udělala. Nevěřil jsem mu. Ale teď ano. Už to vidím taky." V tuto chvíli jsem myslela že začnu opět brečet. Přišla jsem i o něj. bylo to jako by mi někdo vrazil nůž přímo do srdce. Tak moc to bolelo. ,, Vymlouváš se na něj. Ale pravdou je že už nevíš jak dál. Prostě to přiznej. Honzu i Lukáše jsi podvedla a mě a Kájovi jsi lhala. Už se s tebou nehodlám dál bavit." Zvýšil hlas. ,,Odejdi a už na mě nikdy nemluv. Nehodlám se bavit s holkou co ublížila mě i kamarádům" Zakřičel a zabouchl dveře.

Stála jsem tam a nechápala to. Jak že jsem podvedla Lukáše a Honzu? chytila jsem se za pusu a opět jsem začala brečet. šla jsem ke schodům. Nemohlo se to stát. Nemohla jsem tak rychle přijít i o mého nejlepšího kamaráda. Celý život se mi opět sype. Přes slzy jsem pořádně neviděla na cestu. Došla jsem domů a padla na postel. Opět mě chytil hysterický pláč. Zas a znovu. Silou jsem praštila do matrace. Proč já se vůbec o něco snažím. Opět jsem to pokazila...

Další čááást.. Teď jsou asi trošičku deep, ale tohle je to co mě baví psát. Tak si to užívejte tak jako já :P...Písničku co je nahoře jsem poslouchala, když jsem tuto FF začínala psát. Vždy když ji slyším tak si vzpomenu na ty začátky:DDD.. Doufám že se vám to líbilo a budu moc ráda za vote a komentář♥ 

Enjoy♥

(1134)